2 Corinthians 2
1 I judged (for *N(k)O*) within myself this not again in grief to you to come.
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
2 If for I myself grieve you again who (is *k*) the [one] gladdening me except not the [one] being grieved by me?
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
3 And I wrote (to you *k*) this same thing, so that not having come grief (I may have *N(k)O*) from [those] of whom it was necessary me to rejoice having trusted in all you that my joy of all of you is.
A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
4 Out of for much affliction and anguish of heart I wrote to you through many tears, not that you may be grieved, but the love that you may know that I have more abundantly toward you.
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
5 If however anyone has caused grief, not me myself has he grieved but in part — that not I may burden all you.
Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
6 Sufficient to such a one [is] the punishment this which [is] by the majority,
Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
7 so that on the contrary rather for you to forgive and to comfort [him], lest perhaps by more excessive sorrow may be overwhelmed such a one.
Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
8 Therefore I exhort you to confirm toward him love.
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
9 For this indeed also did I write, so that I may know the proof of you, whether to everything obedient you are.
Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
10 To whomever now anything you forgive, I also myself; I also myself; and for I myself (to whom *N(k)O*) I have forgiven, if anything I have forgiven, [it is] for you in [the] presence of Christ,
Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
11 so that not we may be outwitted by Satan; not for of his schemes we are ignorant.
Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
12 Having come now to Troas for the gospel of Christ also a door to me having been opened in [the] Lord,
Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
13 not I have had rest in the spirit of mine in the not finding my Titus the brother of mine, instead having taken leave of them I went out to Macedonia.
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
14 However to God [be] thanks to the [One] always leading in triumph us in Christ and the fragrance of the knowledge of Him making manifest through us in every place,
Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
15 For of Christ a sweet perfume we are to God in those being saved and in those perishing,
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
16 to one indeed an odor (from *no*) death to death, to one however a fragrance (from *no*) life to life. And for these things who [is] sufficient?
Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
17 Not for we are like the (many *NK(O)*) peddling the word of God, but as of sincerity, but as of God, (before *N(k)O*) (*k*) God in Christ we speak.
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
