Proverbs 26
1 As snow in summer, and as rain in harvest, so, unbecoming to a dullard is honour.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2 As a sparrow in wandering, as a swallow in flying, so, a causeless curse, shall not alight.
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
3 A whip for the horse, a bridle for the ass, and a rod for the back of dullards.
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
4 Do not answer a dullard, according to his folly, lest, even thou thyself, become like him;
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5 Answer a dullard according to his folly, lest he become wise in his own eyes.
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 One who cutteth off feet, one who drinketh down wrong, is he who sendeth a message by the hand of a dullard.
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
7 Useless are the legs of the lame, and a proverb, in the mouth of a dullard.
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
8 Like tying a stone to a sling, so, is he that giveth honour, to a dullard.
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9 A brier cometh into the hand of a drunken-man, a proverb into the mouth of dullards.
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
10 [As] an archer who woundeth every thing, [so] one who hireth a dullard, and a drunkard crossing the sea.
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
11 As, a dog, returneth onto his own vomit, a dullard, repeateth his folly.
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
12 Thou hast seen a man wise in his own eye, —more hope of a dullard, than of him!
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
13 Saith the sluggard, A roaring lion in the road! A tearing lion in the midst of the broadways.
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
14 The door, turneth on its hinges, and, the sluggard, upon his bed.
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15 The sluggard burieth his hand in the dish, he is too lazy to bring it back to his mouth.
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
16 Wiser is the sluggard in his own eyes, than, seven persons, who can answer with judgment.
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17 As he who layeth hold of the ears of a dog, is a passer-by, who giveth vent to his wrath over a quarrel, not his!
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
18 As a madman throwing firebrands, arrows and death,
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19 So, is a man who deceiveth his neighbour, and saith, Was not, I, in sport?
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Without wood a fire is quenched, and, where there is no tattler, strife is hushed.
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 Black coal to burning blocks, and wood to fire, so is a contentious man, for kindling strife.
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22 the words of a tattler, are dainties, they, therefore go down into the chambers of the inner man.
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23 Dross silver overlaid upon earthenware, so are burning lips, with a mischievous heart:
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24 With his lips, the hater dissembleth, but, within himself, he layeth up deceit:
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25 Though he make gracious his voice, do not trust him, for, seven abominations, are in his heart:
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26 Hatred may clothe itself with guile, his wickedness shall be disclosed in the convocation.
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27 He that diggeth a pit, thereinto, shall fall, and, he that rolleth a stone, upon himself, shall it return.
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
28 A false tongue, hateth them who are crushed by it, and, a flattering mouth, worketh occasion of stumbling.
Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
