Luke 17
1 And he said unto his disciples: —It is, impossible, that occasions of stumbling should not come, notwithstanding, alas! for him through whom they do come:
Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí.
2 It profiteth him, if, a mill-stone, is hung about his neck, and he is cast into the sea, than that he cause, one, of these little ones, to stumble.
Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
3 Be taking heed to yourselves, —If thy brother sin, rebuke him, and, if he repent, forgive him;
Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.
4 Even if, seven times a day, he sin against thee, and, seven times, turn to thee, saying, I repent, thou shalt forgive him.
A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.
5 And the apostles said unto the Lord—Bestow on us faith!
I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.
6 And the Lord said—If ye have faith like a grain of mustard-seed, ye should be saying unto [this] mulberry-tree—Be uprooted! and be planted in the sea, —and it should obey you.
I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
7 But, who from among you, having, a servant, plowing or keeping sheep, when he hath come in out of the field, will say to him—Straightway, come, and recline; —
Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl?
8 on the contrary, will not say to him—Make somewhat ready, that I may dine, —and, girding thyself, be ministering unto me, until I have eaten and drunk; and, after these things, thou, shalt eat and drink?
Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí?
9 Doth he offer thanks unto the servant, because he hath done the things enjoined?
Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se.
10 Thus, ye also, when ye have done all the things enjoined upon you, say—Unprofitable servants, are we, —What we were bound to do, we have done!
Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.
11 And it came to pass, during the journey unto Jerusalem, that, he, was going through the midst of Samaria and Galilee.
I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.
12 And, as he was entering into a certain village, there met him ten leprous men, who stood still, afar off;
A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.
13 and, they, lifted up a voice, saying—Jesus! Master! have mercy on us!
A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.
14 And, beholding, he said unto them—Go your way, and show yourselves unto the priests. And it came to pass, as they withdrew, they were cleansed.
Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.
15 But, one from among them, beholding that he was healed, returned, with a loud voice, glorifying God, —
Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.
16 and fell prostrate at his feet, giving him thanks; and, he, was a Samaritan.
A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.
17 And Jesus, answering, said—Were not, the ten, cleansed? [but, ] where, are, the nine?
I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět?
18 Have none been found returning to give glory to God, save this one of another race?
Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
19 And he said unto him—Arise and go thy way: thy faith, hath saved thee.
I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila.
20 And, being questioned by the Pharisees, When cometh the kingdom of God? he answered them and said—The kingdom of God cometh not with narrow watching;
Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením.
21 Neither shall they say—Lo, here! or, There. For lo! the kingdom of God, is, among you.
Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.
22 But he said unto the disciples—There will come days—when ye will long to see, one of the days of the Son of Man, and shall not see.
I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte.
23 And they will say unto you, Lo there! or, Lo here! Do not [depart, and do not] pursue.
A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoďte, aniž následujte.
24 For, just as, the lightning, flashing out of the one part under heaven, unto the other part under heaven, shineth, so, shall be, the Son of Man.
Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.
25 But, first, he must needs suffer, many things, and be rejected by this generation.
Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto.
26 And, as it came to pass in the days of Noah, so, will it be, even in the days of the Son of Man:
A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.
27 They were eating, they were drinking, they were marrying, they were being given in marriage, —until the day that Noah entered into the ark, and the flood came, and destroyed them all.
Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.
28 In like manner, as it came to pass in the days of Lot, They were eating, they were drinking, they were buying, they were selling, they were planting, they were building, —
A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.
29 But, on the day Lot came out from Sodom, it rained fire and brimstone from heaven, and destroyed them all: —
Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky.
30 According to the same things, will it be on the day the Son of Man is revealed.
Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
31 In that day, he that shall be on the housetop, and his utensils in the house, let him not go down, to take them away! And, he that is in the field, in like manner, let him not turn unto the things behind,
V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
32 Bear in mind the wife of Lot! Whosoever shall seek to make his life his own, shall lose it,
Pomněte na Lotovu ženu.
33 But, whosoever shall lose it, shall give it a living birth.
Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji.
34 I say unto you—On the selfsame night, there shall be two men on [one] bed, —the one, shall be taken near, and, the other, left behind;
Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
35 There shall be two women grinding together, —the one, shall be taken near, and, the other, left behind.
Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.
Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
37 And, answering, they say unto him—Where, Lord? And, he, said unto them—Where the body is, there, the vultures also, will be gathered together.
I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
