John 6
1 After these things, Jesus went away across the sea of Galilee, that is, of Tiberias;
Potom odšel Ježíš za moře Galilejské neb Tiberiadské.
2 and there was following him a great multitude, because they had been viewing the signs which he did upon such as were sick.
A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
3 But Jesus had gone up into the mountain, and, there, was sitting with his disciples.
I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
4 Now the passover was near, the feast of the Jews.
Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
5 So then Jesus, lifting up his eyes, and beholding that a great multitude was coming unto him, saith unto Philip—Whence are we to buy loaves, that these may eat?
Tedy pozdvih očí Ježíš, a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
6 But, this, he was saying, to test him; for, he himself, knew, what he was about to do.
(Ale to řekl, pokoušeje ho; nebo on věděl, co by měl učiniti.)
7 Philip answered him—Two hundred denaries-worth of loaves, are not sufficient for them, that, each one, may take, a little.
Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
8 One from among his disciples, Andrew, the brother of Simon Peter, saith unto him—
Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9 There is a little lad here, that hath five barley loaves, and two small fishes, —but, these, —what are they, for such numbers?
Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
10 Jesus said—Make the people recline. Now there was much grass in the place. So the men reclined, to the number of about five thousand.
I řekl Ježíš: Rozkažte lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
11 Jesus therefore took the loaves, and, giving thanks, went on distributing unto them that reclined; in like manner, of the small fishes also: as much as they were wishing.
Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli.
12 And, when they were well-filled, he saith unto his disciples—Gather up the broken pieces left over, that nothing be lost.
A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
13 So they gathered them up, and filled twelve baskets, with broken pieces out of the five barley loaves, —which were left over by them who had eaten.
I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli.
14 The people, therefore, seeing what signs he wrought, began to say—This, is, of a truth, the prophet who was to come into the world.
Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
15 Jesus, therefore, getting to know that they were about to come, and seize him, that they might make him king, retired again into the mountain, himself, alone.
Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
16 But, when evening came, his disciples went down unto the sea;
Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
17 and, entering into a boat, were going across the sea into Capernaum. And, dark, already, had it become, and, not yet, had Jesus reached them;
A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
18 moreover the sea, by reason of a great wind that blew, was rising high.
Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
19 Having therefore rowed about twenty-five or thirty furlongs, they observe Jesus, walking upon the sea, and, near the boat, coming; and they were affrighted.
A odplavivše se honů jako pětmecítma neb třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři, a přibližuje se k lodí. I báli se.
20 But, he, saith unto them—It is, I: be not affrighted!
On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
21 They were willing, therefore, to receive him into the boat; and, straightway, the boat was at land, whither they had been slowly going.
I vzali ho na lodí ochotně, a hned lodí přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
22 On the morrow, the multitude that was standing on the other side of the sea, saw that there was not, another small-boat, there, save one, —and that Jesus entered not, along with his disciples, unto the boat, but that, alone, his disciples departed: —
Nazejtří zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
23 howbeit there came boats out of Tiberias, near the place where they did eat the bread, after the Lord had given thanks: —
(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdež byli jedli chléb, když díky učinil Pán, )
24 When, therefore, the multitude saw, that, Jesus, was not there, nor yet his disciples, they themselves, got into the small boats, and came unto Capernaum, seeking Jesus;
Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
25 and, finding him on the other side of the sea, they said unto him—Rabbi! when, camest thou, hither?
A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
26 Jesus answered them, and said—Verily, verily, I say unto you: Ye seek me, not because ye saw signs, but because ye did eat of the loaves and were filled.
Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
27 Be working, not for the food that perisheth, but for the food that endureth unto life age-abiding, —which, the Son of Man, unto you, will give; for upon, the same, hath the Father, even God, set his seal. (aiōnios g166)
Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť potvrdil Bůh Otec. (aiōnios g166)
28 They said, therefore, unto him—What are we to do, that we may be working the works of God?
Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
29 Jesus answered, and said unto them—This, is the work of God: that ye believe on him whom, he, hath sent forth.
Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
30 They said, therefore, unto him—What, then, art, thou, doing, by way of sign, that we may see, and believe in thee: what art thou working?
I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
31 Our fathers, did eat, the manna, in the desert, —just as it is written: Bread out of heaven, he gave them to eat.
Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
32 Jesus said unto them—Verily, verily, I say unto you: Not Moses, gave you the bread out of heaven; but, my Father, giveth you the real bread out of heaven.
Tedy řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
33 For, the bread of God, is that which is coming down out of heaven, and giving, life, unto the world.
Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe, a dává život světu.
34 They said, therefore, unto him—Sir! Evermore, give us this bread.
I řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
35 Jesus said unto them—I, am the bread of life: he that cometh unto me, in nowise shall hunger, and, he that believeth on me, in nowise shall thirst, any more.
Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
36 But I told you—Ye have even seen [me], and yet do not believe.
Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
37 All that which the Father is giving me, unto me, will have come, and, him that cometh unto me, in nowise will I cast out, —
Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
38 Because I have come down from heaven, —Not that I should be doing my own will, but the will of him that sent me.
Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.
39 And, this, is the will of him that sent me, That, of all that which he hath given me, I should lose nothing, but should raise it up at the last day.
Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
40 For, this, is the will of my Father, That, every one that vieweth the Son, and believeth on him, should have life age-abiding, and, I, should raise him up, at the last day. (aiōnios g166)
A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. (aiōnios g166)
41 The Jews, therefore, began to murmur concerning him, because he said—I, am the bread that came down out of heaven;
I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb ten, kterýž jsem s nebe sstoupil.
42 and were saying—Is not, this, Jesus, the son of Joseph, —of whom, we, know the father and the mother! How is it then, that he, now, saith: Out of heaven, have I come down?
A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
43 Jesus answered, and said unto them—Be not murmuring, one with another:
Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
44 No one, can come unto me, except, the Father who sent me, draw him, —and, I, will raise him up, in the last day.
Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
45 It is written in the prophets, —And they shall be, all, the instructed of God: Every one who hath heard of the Father, and learned, cometh unto me.
Psáno jest v prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
46 Not that any one hath seen, the Father, save he who is from God, —this one, hath seen the Father.
Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť viděl Otce.
Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný. (aiōnios g166)
48 I am the bread of life: —
Jáť jsem ten chléb života.
49 Your fathers, did eat, in the desert, the manna, —and died:
Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
50 This, is the bread which, out of heaven, cometh down, that one, thereof, may eat, —and not die.
Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdož by koli jej jedl, neumřeť.
51 I, am the living bread, which, out of heaven, came down: If one eat of this bread, he shall live unto times age-abiding; and, the bread, moreover, which, I, will give, is, my flesh—for the world’s life. (aiōn g165)
Jáť jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. (aiōn g165)
52 The Jews, therefore, began to strive one with another, saying—How can this one, unto us, give his flesh to eat?
Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může nám dáti tělo jísti?
53 Jesus, therefore, said unto them—Verily, verily, I say unto you—Except ye eat the flesh of the Son of Man, and drink his blood, ye have not life within yourselves.
I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
54 He that feedeth upon my flesh, and drinketh my blood, hath life age-abiding, and, I, will raise him up at the last day; (aiōnios g166)
Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. (aiōnios g166)
55 For, my flesh, is, true, food, and, my blood, is, true, drink:
Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
56 He that feedeth upon my flesh, and drinketh my blood, in me, abideth, and, I, in him.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
57 Just as the living Father sent me, —and I live by reason of the Father, he also that feedeth upon me, even he, shall live by reason of me.
Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
58 This, is the bread, which, out of heaven, came down: —Not just as your fathers did eat—and died! He that feedeth upon this bread, shall live unto times age-abiding. (aiōn g165)
Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. (aiōn g165)
59 These things, said he, as, in a synagogue, he was teaching, in Capernaum.
Toto mluvil v škole, uče v Kafarnaum.
60 Many, of his disciples, therefore, when they heard, said—Hard, is this discourse, —Who can, thereunto, hearken?
Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?
61 But Jesus, knowing within himself that his disciples were murmuring concerning this, said unto them—Doth, this, cause, you, to stumble?
Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
62 [What] then, if ye should view the Son of Man ascending where he was before? …
Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prvé byl?
63 The spirit, it is, that giveth life, —the flesh, profiteth, nothing: The declarations which, I, have spoken unto you, are, spirit, and, are, life.
Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou.
64 But there are some from among you, who do not believe. For Jesus knew from the beginning, who they were that did not believe, and who it was would deliver him up; —
Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
65 and he went on to say—For this cause, have I said unto you: No one, can come unto me, except it have been given him, of the Father.
I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu bylo dáno od Otce mého.
66 Because of this, many from among his disciples, went away back, and, no longer, with him, were walking.
A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
67 Jesus, therefore, said unto the twelve—Are, ye also, wishing to withdraw?
Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti?
68 Simon Peter answered him—Lord! unto whom, shall we go? Declarations of life age-abiding, thou hast; (aiōnios g166)
I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš. (aiōnios g166)
69 And, we, have believed, and come to know, —that, thou, art the Holy One of God.
A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
70 Jesus answered them—Did not, I, make choice, of you, the twelve? And yet, from among you, one, is, an adversary.
Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
71 Now he was speaking of Judas, son of Simon Iscariot: for, the same, was about to deliver him up, —one of the twelve.
A to řekl o Jidášovi Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
