Job 22
1 Then responded Eliphaz the Temanite, and said: —
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Unto GOD, can a man act as friend? Surely a discreet man befriendeth himself!
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Is it a pleasure to the Almighty, that thou shouldst be righteous? or any profit, that thou shouldst be blameless in thy ways?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Is it, for thy reverence, that he will accuse thee? will enter with thee into judgment?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Is not, thy wickedness, great? and, without end, [are not] thine iniquities?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Surely then hast been wont to put thy brother in pledge, for nothing, and, the garments of the ill-clad, hast thou stripped off:
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 No water—to the weary, hast thou given to drink, and, from the hungry, thou hast withheld bread:
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 A man of might, to him, pertaineth the land, and, the favorite, dwelleth therein:
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Widows, thou hast sent away empty, and, the arms of the fatherless, thou dost crush.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 For this cause, round about thee, are snares, and a dread startleth thee suddenly;
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Or darkness—thou canst not see, and, a flood of waters, covereth thee.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Is not, GOD, [in] the height of the heavens? Behold, then, the head of the stars, that they are high.
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Wilt thou say then, What doth GOD know? Out through a thick cloud, can he judge?
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Dark clouds, are a veil to him, and he cannot see, or, the vault of the heavens, doth he walk?
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 The path of the ancient time, wilt thou mark, which the men of iniquity trod?
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Who were snatched away before the time, and, a stream, washed away their foundation?
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Who had been saying unto GOD, Depart from us! and—What can the Almighty do for himself?
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Yet, he, had filled their houses with good! The counsel of the lawless, then, is far from me:
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 The righteous shall see and rejoice, and, the innocent, shall laugh them to scorn:
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 If our assailants do not vanish, then, their abundance, a fire consumeth!
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Shew thyself to be one with him—I pray thee—and prosper, thereby, shall there come on thee blessing.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Accept, I beseech thee, from his mouth—instruction, —and lay up his sayings in thy heart.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 If thou return unto the Almighty and submit thyself, if thou far remove perversity from thy tent,
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Then lay up, in the dust, precious ore, and, among the stones of the torrent-beds, fine gold:
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 So shall, the Almighty, become, thy precious ores, yea glittering silver unto thee!
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 For, then, in the Almighty, shalt thou take exquisite delight, and shalt lift up—unto GOD—thy face;
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Thou shalt make entreaty unto him, and he will hear thee, and, thy vows, shalt thou pay;
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 And thou shalt decree a purpose, and it shall be fulfilled unto thee, and, upon thy ways, shall have shone a light;
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 When men cast themselves down, then thou shalt say: Up! And, him that is of downcast eyes, shall he save;
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 He shall deliver the innocent, and thou shalt escape by the pureness of thy hands.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
