Job 11
1 Then responded Zophar the Naamathite, and said: —
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Should, the multitude of words, not be answered? Or should, a man full of talk, be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Shall, thy pratings, cause men to hold their peace? When thou hast mocked, shall there be none to put thee to shame?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 Since thou hast said, Right is my doctrine, and pure am I in his eyes.
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 But, in very deed, oh that GOD would speak, that he would open his lips with thee:
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 That he would declare to thee the secrets of wisdom, for they are double to that which actually is, —Know then that GOD could bring into forgetfulness for thee, a portion of thine iniquity.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 The hidden depth of GOD canst thou discover? Or, unto the furthest limit of the Almighty, canst thou attain?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 The heights of the heavens, what canst thou do? Depths deeper than hades, what canst thou know? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 Longer than the earth, is the measure thereof, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he sweep on, or shut up, or call together, Who then shall hinder him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For, he, knoweth men of falsity, and seeth iniquity, and him that doth not diligently consider.
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 But, an empty person, will get sense, when, a wild ass’s colt, is born a man!
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If, thou, hast prepared thy heart, and wilt spread forth, unto him, thy hands—
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If, iniquity, be in thy hand, Put it far away, and let there not dwell in thy tents perversity,
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 Surely, then, shalt thou lift up thy face free from blemish, and shalt be established, and not fear.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 For, now, shalt thou forget, sorrow, Like waters passed away, shalt thou remember it.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 Above high noon, shall rise life’s continuance, Darkness, like a morning, shall appear,
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou shalt he confident, that there is hope, and, when thou hast searched, securely shalt thou lie down;
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 And shalt rest, with none to put thee in terror, —and many shall entreat thy favour.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But, the eyes of the lawless, shall fail, —and, place of refuge, shall have vanished from them, and, their hope, be a breathing out of life.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
