1 Corinthians 7
1 Now, concerning the things whereof ye wrote, it were, good, for a man, not to touch, a woman;
S strany pak toho, o čemž jste mi psali, dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.
2 But, on account of fornications, let, each man, have, his own wife, and, each woman, have, her own husband:
Ale z příčiny smilstva, jeden každý manželku svou měj, a jedna každá měj muže svého.
3 Unto the wife, let the husband render what is her due, and, in like manner, the wife also, unto the husband, —
Muž k ženě povinnou přívětivost prokazuj, podobně též i žena k muži.
4 The wife, over her own body, hath not authority, but the husband, and, in like manner, the husband also, over his own body, hath not authority, but the wife.
Žena svého vlastního těla v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.
5 Be not depriving one another—unless perhaps by consent for a season, that ye may have leisure for prayer, and, again, may be together, —lest Satan be tempting you by reason of your want of self-control.
Neoklamávejte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a zase spolu se sejděte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.
6 This, however I am saying, by way of concession, not of injunction;
Ale totoť pravím podlé dopuštění, ne podlé rozkazu.
7 Besides, I desire all men to be, even as myself, —but, each one, hath his, personal, gift from God, one, after this manner, and, another, after that.
Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
8 But I say, to the unmarried, and to the widows, good, were it for them, that they should abide, even as I;
Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, zůstali-li by tak jako já.
9 But, if they have not self-control, let them marry, for, better, is it, to marry than to burn.
Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
10 To the married, however, I give charge—not, I, but the Lord, —that, a wife, from her husband, do not depart, —
Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželko od muže neodcházej.
11 But, if she should even depart, let her remain unmarried, or, to her husband, be reconciled; and let not, a husband, leave, his wife.
Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, aneb smiř se s mužem. Tolikéž muži nepropouštěj ženy.
12 But, unto the rest, say, I—not the Lord, —if, any brother, hath, a wife that believeth not, and, she, is well pleased to dwell with him, let him not leave her;
Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.
13 And, a woman who hath a husband that believeth not, and, he, is well pleased to dwell with her, let her not leave her husband; —
A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.
14 For the husband that believeth not is hallowed in the wife, and the wife that believeth not is hallowed in the brother: else were, your children, impure, but, now, are they, pure.
Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.
15 But, if, the unbelieving, departeth, let him depart: the brother or the sister hath not come into bondage, in such cases, but, in peace, hath God called us.
Pakliť nevěřící odjíti chce, nechť jde. Neníť manem bratr neb sestra v takových věcech, ale ku pokoji povolal nás Bůh.
16 For how knowest thou, O woman, whether, thy husband, thou shalt save? Or how knowest thou, O man, whether, thy wife, thou shalt save?
A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Aneb co ty víš, muži, získáš-li ženu?
17 If not—as the Lord hath distributed—unto each one, as God hath called, each one, so, let him be walking; —and, so, in all the assemblies, I ordain.
Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh, a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.
18 After being circumcised, was any called? let him not become uncircumcised; in uncircumcision, hath any been called? let him not be circumcised:
Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřízky. V neobřízce někdo povolán jest? Neobřezuj se.
19 The circumcision, is, nothing, and, the uncircumcision, is, nothing, —but keeping the commandments of God.
Obřízka nic není, též neobřízka nic není, ale zachovávání přikázaní Božích.
20 Each one, in the calling wherein he was called, in the same, let him abide:
Jeden každý v tom povolání, v němž povolán jest, zůstávej.
21 A bond-servant, wast thou called? let it not cause thee concern; but, if thou canst even become, free, rather use it.
Služebníkem povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.
22 For, he who in the Lord was called, being a bond-servant, is, a freed-man of the Lord: in like manner, he that was called being, a freeman, is Christ’s bond-servant: —
Nebo kdož jest v Pánu povolán služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán svobodný, služebník jest Kristův.
23 With a price, have ye been bought, —do not become bond-servants of men:
Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.
24 Each one, wherein he was called, brethren, in the same, let him abide with God.
Jeden každý jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.
25 But, concerning them who are virgin, injunction of the Lord, have I none; yet, a judgment, do I give, as one who hath obtained mercy from the Lord to be, faithful:
O pannách pak přikázaní Páně nemám, ale však radu dávám, jako ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.
26 I consider this, then, to be, good, in the circumstances, by reason of the existing distress, —that it is, good for a man, so, to be:
Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.
27 Hast thou become bound to a wife? do not seek to be loosed; hast thou become loosed from a wife? do not seek a wife.
Přivázáns k ženě? Nehledej rozvázání. Jsi prost od ženy? Nehledej ženy.
28 If, however, thou shouldst even marry, thou hast not sinned; and, if one who is virgin should marry, that one hath not sinned; —but, tribulation of the flesh, shall, such, have: —howbeit, I, spare you.
Pakli bys se i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.
29 But, this, I say—the opportunity is, contracted for what remaineth—in order that, they who have wives, may be, as though they had none,
Ale totoť pravím, bratří, poněvadž čas ostatní jest ukrácený, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli,
30 And, they who weep, as though they wept not, and, they who rejoice, as though they rejoiced not, and, they who buy, as though they possessed not,
A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž radují se, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,
31 And, they who use the world, as though they used it not to the full, —for the fashion of this world passeth away;
A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.
32 And I desire you to be, without anxiety: —the unmarried man, is anxious for the things of the Lord, how he may please the Lord;
Chciť pak, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.
33 But, he that hath married, is anxious for the things of the world, how may please his wife—
Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, jak by se líbil ženě.
34 And he is divided; and, the unmarried woman, or the virgin, is anxious for the things of the Lord, that she may be holy [both] in her body and in her spirit; but, she that hath married, is anxious for the things of the world, how she may please her husband.
Rozdílnéť jsou žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbila muži.
35 This, however, with a view to your own profit, am I saying, —not that, a snare, upon you, I may cast, but with a view to what is comely, and devoted unto the Lord, without distraction.
Totoť pak k vašemu dobrému pravím, ne abych na vás osídlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi, bez všeliké roztržitosti.
36 If however anyone considereth it behaving unseemly towards his virginity, if he should be beyond the bloom of life, —and, thus, it ought to come about, what he chooseth, let him do, —he sinneth not: let them marry:
Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.
37 But, he that standeth in his heart, steadfast, having no necessity, but hath authority concerning his own will, and, this, hath determined in his own heart, —to preserve his own virginity, well shall he do.
Ale kdož se pevně ustavil v srdci, a není mu toho nouze, ale v moci má svou vlastní vůli, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.
38 So that, he that giveth in marriage his own virginity, doeth, well; and, he that giveth it not, shall do, better.
A tak ten, kdož vdává, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.
39 A wife, is bound for as long a time as her husband is living; but, if the husband have fallen asleep, she is, free, to be married unto whom she pleaseth, —only, in the Lord;
Žena přivázána jest zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.
40 But, happier, is she, if, so, she remain, —in my judgment; for I think, I also, have the Spirit of God.
Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podlé mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.
