Job 22
1 Then answered Eliphaz the Temanite, and said,
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Can a man be profitable unto God? surely he that is wise is profitable unto himself.
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Is it any pleasure to the Almighty, that thou art righteous? or is it gain [to him], that thou makest thy ways perfect?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Is it for thy fear [of him] that he reproveth thee, that he entereth with thee into judgment?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Is not thy wickedness great? neither is there any end to thine iniquities.
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 For thou hast taken pledges of thy brother for nought, and stripped the naked of their clothing.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Thou hast not given water to the weary to drink, and thou hast withholden bread from the hungry.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 But as for the mighty man, he had the earth; and the honourable man, he dwelt in it.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Thou hast sent widows away empty, and the arms of the fatherless have been broken.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Therefore snares are round about thee, and sudden fear troubleth thee,
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Or darkness, that thou canst not see, and abundance of waters cover thee.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Is not God in the height of heaven? and behold the height of the stars, how high they are!
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 And thou sayest, What doth God know? can he judge through the thick darkness?
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Thick clouds are a covering to him, that he seeth not; and he walketh in the circuit of heaven.
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Wilt thou keep the old way which wicked men have trodden?
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Who were snatched away before their time, whose foundation was poured out as a stream:
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Who said unto God, Depart from us; and, What can the Almighty do for us?
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Yet he fired their houses with good things: but the counsel of the wicked is far from me.
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 The righteous see it, and are glad; and the innocent laugh them to scorn:
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 [Saying], Surely they that did rise up against us are cut off, and the remnant of them the fire hath consumed.
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Acquaint now thyself with him, and be at peace: thereby good shall come unto thee.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Receive, I pray thee, the law from his mouth, and lay up his words in thine heart.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 If thou return to the Almighty, thou shalt be built up; if thou put away unrighteousness far from thy tents.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 And lay thou [thy] treasure in the dust, and [the gold of] Ophir among the stones of the brooks;
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 And the Almighty shall be thy treasure, and precious silver unto thee.
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 For then shalt thou delight thyself in the Almighty, and shalt lift up thy face unto God.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Thou shalt make thy prayer unto him, and he shall hear thee; and thou shalt pay thy vows.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Thou shalt also decree a thing, and it shall be established unto thee; and light shall shine upon thy ways.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 When they cast [thee] down, thou shalt say, [There is] lifting up; and the humble person he shall save.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 He shall deliver [even] him that is not innocent: yea, he shall be delivered through the cleanness of thine hands.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
