Psalms 69
1 For the end, [a Psalm] of David, for alternate [strains]. Save me, O God; for the waters have come in to my soul.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 I am stuck fast in deep mire, and there is no standing: I am come in to the depths of the sea, and a storm has overwhelmed me.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 I am weary [of] crying, my throat has become hoarse; mine eyes have failed by my waiting on my God.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 They that hate me without a cause are more than the hairs of my head: my enemies that persecute me unrighteously are strengthened: then I restored that which I took not away.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 O God, you know my foolishness; and my transgressions are not hidden from you.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Let not them that wait on you, O Lord of hosts, be ashamed on my account: let not them that seek you, be ashamed on my account, O God of Israel.
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 For I have suffered reproach for your sake; shame has covered my face.
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 I became strange to my brethren, and a stranger to my mother's children.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 For the zeal of your house has eaten me up; and the reproaches of them that reproached you are fallen upon me.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 And I bowed down my soul with fasting, and that was made my reproach.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 And I put on sackcloth for my covering; and I became a proverb to them.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 They that sit in the gate talked against me, and they that drank wine sang against me.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 But I [will cry] to you, O Lord, in my prayer; O God, it is a propitious time: in the multitude of your mercy hear me, in the truth of your salvation.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Save me from the mire, that I stick not [in it]: let me be delivered from them that hate me, and from the deep waters.
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 Let not the waterflood drown me, nor let the deep swallow me up; neither let the well shut its mouth upon me.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Hear me, O Lord; for your mercy is good: according to the multitude of your compassions look upon me.
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 And turn not away your face from your servant; for I am afflicted: hear me speedily.
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Draw near to my soul and redeem it: deliver me because of mine enemies.
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 For you know my reproach, and my shame, and my confusion; all that afflict me are before you.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 My soul has waited for reproach and misery; and I waited for one to grieve with me, but there was none; and for one to comfort me, but I found none.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 They gave [me] also gall for my food, and made me drink vinegar for my thirst.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 Let their table before them be for a snare, and for a recompense, and for a stumbling block.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Let their eyes be darkened that they should not see; and bow down their back continually.
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Pour out your wrath upon them, and let the fury of your anger take hold on them.
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Let their habitation be made desolate; and let there be no inhabitant in their tents:
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 Because they persecuted him whom you have struck; and they have added to the grief of my wounds.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Add iniquity to their iniquity; and let them not come into your righteousness.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Let them be blotted out of the book of the living, and let them not be written with the righteous.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 I am poor and sorrowful; but the salvation of your countenance has helped me.
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 I will praise the name of my God with a song, I will magnify him with praise;
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 and [this] shall please God more than a young calf having horns and hoofs.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Let the poor see and rejoice; seek the Lord diligently, and you shall live.
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 For the Lord hears the poor, and does not set at nothing his fettered ones.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Let the heavens and the earth raise him, the sea, and all things moving in them.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 For God will save Sion, and the cities of Judea shall be built; and [men] shall dwell there, and inherit it.
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 And the seed of his servants shall possess it, and they that love his name shall dwell therein.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
