Psalms 144
1 [A Psalm] of David concerning Goliad. Blessed [be] the Lord my God, who instructs my hands for battle, [and] my fingers for war.
Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2 My mercy, and my refuge; my helper, and my deliverer; my protector, in whom I have trusted; who subdues my people under me.
Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3 Lord, what is man, that you are made known to him? or the son of man, that you take account of him?
Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4 Man is like to vanity: his days pass as a shadow.
Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5 O Lord, bow your heavens, and come down: touch the mountains, and they shall smoke.
Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6 Send lightning, and you shall scatter them: send forth your arrows, and you shall discomfit them.
Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7 Send forth your hand from on high; rescue me, and deliver me out of great waters, out of the hand of strange children;
Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8 whose mouth has spoken vanity, and their right hand is a right hand of iniquity.
Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9 O God, I will sing a new song to you: I will play to you on a lute of ten strings.
Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10 [Even] to him who gives salvation to kings: who redeems his servant David from the hurtful sword.
Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11 Deliver me, and rescue me from the hand of strange children, whose mouth has spoken vanity, and their right hand is a right hand of iniquity;
Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12 whose children are as plants, strengthened in their youth: their daughters are beautiful, sumptuously adorned after the similitude of a temple.
Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13 Their garners are full, and bursting with one kind of store after another; their sheep are prolific, multiplying in their streets.
Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14 Their oxen are fat: there is no falling down of a hedge, nor going out, nor cry in their folds.
Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15 Men bless the people to whom this lot belongs, [but] blessed is the people whose God is the Lord.
Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
