Job 4
1 Then Eliphaz the Thaemanite answered and said,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Hast you been often spoken to in distress? but who shall endure the force of your words?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 For whereas you have instructed many, and have strengthened the hands of the weak one,
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 and have supported the failing with words, and have imparted courage to feeble knees.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Yet now [that] pain has come upon you, and touched you, you are troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is not your fear [founded] in folly, your hope also, and the mischief of your way?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember then who has perished, being pure? or when were the true-hearted utterly destroyed?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Accordingly as I have seen men plowing barren places, and they that sow them will reap sorrows for themselves.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 They shall perish by the command of the Lord, and shall be utterly consumed by the breath of his wrath.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The strength of the lion, and the voice of the lioness, and the exulting cry of serpents are quenched.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion has perished for lack of food, and the lions' whelps have forsaken one another.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 But if there had been any truth in your words, none of these evils would have befallen you. Shall not mine ear receive excellent [revelations] from him?
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 But [as when] terror falls upon men, with dread and a sound in the night,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 horror and trembling seized me, and caused all my bones greatly to shake.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 And a spirit came before my face; and my hair and flesh quivered.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 I arose and perceived it not: I looked, and there, was no form before my eyes: but I only heard a breath and a voice, [saying],
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 What, shall a mortal be pure before the Lord? or a man be blameless in regard to his works?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Whereas he trust not in his servants, and perceives perverseness in his angels.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 But [as for] them that dwell in houses of clay, of whom we also are formed of the same clay, he smites them like a moth.
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 And from the morning to evening they no longer exist: they have perished, because they can’t help themselves.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 For he blows upon them, and they are withered: they have perished for lack of wisdom.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
