Job 29

1 And Job continued and said in his parable,

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 Oh that I were as in months past, wherein God preserved me!

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 As when his lamp shone over my head; when by his light I walked through darkness.

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 [As] when I steadfastly pursued my ways, when God took care of my house.

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 When I was very fruitful, and my children were about me;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 when my ways were moistened with butter, and the mountains flowed for me with milk.

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 When I went forth early in the city, and the seat was placed for me in the streets.

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 The young men saw me, and hid themselves: and all the old men stood up.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 And the great men ceased speaking, and laid their finger on their mouth.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 And they that heard [me] blessed me, and their tongue clave to their throat.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 For the ear heard, and blessed me; and the eye saw me, and turned aside.

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 For I saved the poor out of the hand of the oppressor, and helped the fatherless who had no helper.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 Let the blessing of the perishing one come upon me; yes, the mouth of the widow has blessed me.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Also I put on righteousness, and clothed myself with judgment like a mantle.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 I was the eye of the blind, and the foot of the lame.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 I was the father of the helpless; and I searched out the cause which I knew not.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 And I broke the jaw teeth of the unrighteous; I plucked the spoil out of the midst of their teeth.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 And I said, My age shall continue as the stem of a palm tree; I shall live a long while.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 [My] root was spread out by the water, and the dew would lodge on my crop.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 My glory was fresh in me, and by bow prospered in his hand.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 [Men] heard me, and gave heed, and they were silent at my counsel.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 At my word they spoke not again, and they were very gland whenever I spoke to them.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 As the thirsty earth expecting the rain, so they [waited for] my speech.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Were I to laugh on them, they would not believe [it]; and the light of my face has not failed.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 I chose out their way, and sat chief, and lived as a king in the midst of warriors, as one comforting mourners.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.