Job 20
1 Then Sophar the Minaean answered and said,
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2 I did not suppose that you would answer thus: neither do you understand more than I.
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3 I will hear my shameful reproach; and the spirit of my understanding answers me.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4 Hast you [not] known these things of old, from the time that man was set upon the earth?
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5 But the mirth of the ungodly is a signal downfall, and the joy of transgressors is destruction:
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6 although his gifts should go up to heaven, and his sacrifice reach the clouds.
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7 For when he shall seem to be now established, then he shall utterly perish: and they that knew him shall say, Where is he?
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8 Like a dream that has fled away, he shall not be found; and he has fled like a vision of the night.
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9 The eye has looked upon him, but shall not [see him] again; and his place shall no longer perceive him.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10 Let [his] inferiors destroy his children, and let his hands kindle the fire of sorrow.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11 His bones have been filled with [vigour of] his youth, and it shall lie down with him in the dust.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12 Though evil be sweet in his mouth, [though] he will hide it under his tongue;
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13 though he will not spare it, and will not leave it, but will keep it in the midst of his throat:
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14 yet he shall not at all be able to help himself; the gall of an asp is in his belly.
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15 [His] wealth unjustly collected shall be vomited up; a messenger [of wrath] shall drag him out of his house.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16 And let him suck the poison of serpents, and let the serpent's tongue kill him.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17 Let him not see the milk of the pastures, nor the supplies of honey and butter.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18 He has laboured unprofitably and in vain, [for] wealth of which he shall not taste: [it is] as a lean thing, unfit for food, which he can’t swallow.
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19 For he has broken down the houses of many mighty men: and he has plundered an habitation, though he built [it] not.
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20 There is no security to his possessions; he shall not be saved by his desire.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21 There is nothing remaining of his provisions; therefore his goods shall not flourish.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22 But when he shall seem to be just satisfied, he shall be straitened; and all distress shall come upon him.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23 If by any means he would fill his belly, let [God] send upon him the fury of wrath; let him bring a torrent of pains upon him.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24 And he shall by no means escape from the power of the sword; let the brazen bow wound him.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25 And let the arrow pierce through his body; and let the stars be against his dwelling-place: let terrors come upon him.
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26 And let all darkness wait for him: a fire that burns not out shall consume him; and let a stranger plague his house.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27 And let the heaven reveal his iniquities, and the earth rise up against him.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28 Let destruction bring his house to an end; let a day of wrath come upon him.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29 This is the portion of an ungodly man from the Lord, and the possession of his goods [appointed him] by the all-seeing [God].
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
