Mark 7
1 Then came together unto him the Pharisees, and certain of the scribes, which came from Jerusalem.
I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2 And when they saw some of his disciples eat bread with defiled, that is to say, with unwashen, hands, they found fault.
A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma, ) jísti chleby, reptali o to.
3 For the Pharisees, and all the Jews, except they wash [their] hands oft, eat not, holding the tradition of the elders.
Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4 And [when they come] from the market, except they wash, they eat not. And many other things there be, which they have received to hold, [as] the washing of cups, and pots, brasen vessels, and of tables.
A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5 Then the Pharisees and scribes asked him, Why walk not thy disciples according to the tradition of the elders, but eat bread with unwashen hands?
Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6 He answered and said unto them, Well hath Esaias prophesied of you hypocrites, as it is written, This people honoureth me with [their] lips, but their heart is far from me.
On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7 Howbeit in vain do they worship me, teaching [for] doctrines the commandments of men.
Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.
8 For laying aside the commandment of God, ye hold the tradition of men, [as] the washing of pots and cups: and many other such like things ye do.
Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.
9 And he said unto them, Full well ye reject the commandment of God, that ye may keep your own tradition.
I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.
10 For Moses said, Honour thy father and thy mother; and, Whoso curseth father or mother, let him die the death:
Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.
11 But ye say, If a man shall say to his father or mother, [It is] Corban, that is to say, a gift, by whatsoever thou mightest be profited by me; [he shall be free].
Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to, ) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.
12 And ye suffer him no more to do ought for his father or his mother;
A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,
13 Making the word of God of none effect through your tradition, which ye have delivered: and many such like things do ye.
Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14 And when he had called all the people [unto him], he said unto them, Hearken unto me every one [of you], and understand:
I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15 There is nothing from without a man, that entering into him can defile him: but the things which come out of him, those are they that defile the man.
Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.
16 If any man have ears to hear, let him hear.
Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17 And when he was entered into the house from the people, his disciples asked him concerning the parable.
A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18 And he saith unto them, Are ye so without understanding also? Do ye not perceive, that whatsoever thing from without entereth into the man, [it] cannot defile him;
I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?
19 Because it entereth not into his heart, but into the belly, and goeth out into the draught, purging all meats?
Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20 And he said, That which cometh out of the man, that defileth the man.
Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.
21 For from within, out of the heart of men, proceed evil thoughts, adulteries, fornications, murders,
Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22 Thefts, covetousness, wickedness, deceit, lasciviousness, an evil eye, blasphemy, pride, foolishness:
Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23 All these evil things come from within, and defile the man.
Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.
24 And from thence he arose, and went into the borders of Tyre and Sidon, and entered into an house, and would have no man know [it]: but he could not be hid.
A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.
25 For a [certain] woman, whose young daughter had an unclean spirit, heard of him, and came and fell at his feet:
Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26 The woman was a Greek, a Syrophenician by nation; and she besought him that he would cast forth the devil out of her daughter.
(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27 But Jesus said unto her, Let the children first be filled: for it is not meet to take the children’s bread, and to cast [it] unto the dogs.
Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
28 And she answered and said unto him, Yes, Lord: yet the dogs under the table eat of the children’s crumbs.
A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29 And he said unto her, For this saying go thy way; the devil is gone out of thy daughter.
I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30 And when she was come to her house, she found the devil gone out, and her daughter laid upon the bed.
I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31 And again, departing from the coasts of Tyre and Sidon, he came unto the sea of Galilee, through the midst of the coasts of Decapolis.
Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32 And they bring unto him one that was deaf, and had an impediment in his speech; and they beseech him to put his hand upon him.
I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33 And he took him aside from the multitude, and put his fingers into his ears, and he spit, and touched his tongue;
A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34 And looking up to heaven, he sighed, and saith unto him, Ephphatha, that is, Be opened.
A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.
35 And straightway his ears were opened, and the string of his tongue was loosed, and he spake plain.
A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36 And he charged them that they should tell no man: but the more he charged them, so much the more a great deal they published [it];
I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.
37 And were beyond measure astonished, saying, He hath done all things well: he maketh both the deaf to hear, and the dumb to speak.
A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
