Romans 14
1 Him that is weake in the faith, receiue vnto you, but not for controuersies of disputations.
Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
2 One beleeueth that he may eate of all things: and another, which is weake, eateth herbes.
Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
3 Let not him that eateth, despise him that eateth not: and let not him which eateth not, condemne him that eateth: for God hath receiued him.
Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
4 Who art thou that condemnest another mans seruant? hee standeth or falleth to his owne master: yea, he shalbe established: for God is able to make him stand.
Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
5 This man esteemeth one day aboue another day, and another man counteth euery day alike: let euery man be fully perswaded in his minde.
Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
6 He that obserueth the day, obserueth it to the Lord: and he that obserueth not the day, obserueth it not to the Lord. He that eateth, eateth to the Lord: for he giueth God thankes: and he that eateth not, eateth not to the Lord, and giueth God thankes.
Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
7 For none of vs liueth to himselfe, neither doeth any die to himselfe.
Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
8 For whether wee liue, we liue vnto the Lord: or whether we die, we die vnto the Lord: whether we liue therefore, or die, we are the Lords.
Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
9 For Christ therefore died and rose againe, and reuiued, that he might be Lord both of the dead and the quicke.
Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
10 But why doest thou condemne thy brother? or why doest thou despise thy brother? for we shall all appeare before the iudgement seate of Christ.
Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
11 For it is written, I liue, sayth the Lord, and euery knee shall bowe to me, and all tongues shall confesse vnto God.
Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
12 So then euery one of vs shall giue accounts of himselfe to God.
A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
13 Let vs not therefore iudge one another any more: but vse your iudgement rather in this, that no man put an occasion to fall, or a stumbling blocke before his brother.
Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
14 I know, and am perswaded through the Lord Iesus, that there is nothing vncleane of it selfe: but vnto him that iudgeth any thing to be vncleane, to him it is vncleane.
Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
15 But if thy brother be grieued for the meate, nowe walkest thou not charitably: destroy not him with thy meate, for whome Christ dyed.
Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
16 Cause not your commoditie to be euill spoken of.
Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
17 For the kingdome of God, is not meate nor drinke, but righteousnes, and peace, and ioye in the holy Ghost.
Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
18 For whosoeuer in these things serueth Christ, is acceptable vnto God, and is approoued of men.
Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
19 Let vs then follow those things which concerne peace, and wherewith one may edifie another.
Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
20 Destroy not the worke of God for meates sake: all things in deede are pure: but it is euill for the man which eateth with offence.
Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
21 It is good neither to eate flesh, nor to drinke wine, nor any thing whereby thy brother stumbleth, or is offended, or made weake.
Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
22 Hast thou faith? haue it with thy selfe before God: blessed is hee that condemneth not himselfe in that thing which he aloweth.
Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
23 For he that doubteth, is condemned if he eate, because he eateth not of faith: and whatsoeuer is not of faith, is sinne.
Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
