Job 30

1 Bvt now they that are yonger then I, mocke me: yea, they whose fathers I haue refused to set with the dogges of my flockes.

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2 For whereto shoulde the strength of their handes haue serued mee, seeing age perished in them?

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

3 For pouertie and famine they were solitary, fleeing into the wildernes, which is darke, desolate and waste.

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4 They cut vp nettels by the bushes, and the iuniper rootes was their meate.

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

5 They were chased forth from among men: they shouted at them, as at a theefe.

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

6 Therfore they dwelt in the clefts of riuers, in the holes of the earth and rockes.

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

7 They roared among the bushes, and vnder the thistles they gathered themselues.

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8 They were the children of fooles and the children of villaines, which were more vile then the earth.

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9 And now am I their song, and I am their talke.

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10 They abhorre me, and flee farre from mee, and spare not to spit in my face.

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11 Because that God hath loosed my corde and humbled mee, they haue loosed the bridle before me.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12 The youth rise vp at my right hand: they haue pusht my feete, and haue trode on me as on the paths of their destruction.

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13 They haue destroyed my paths: they tooke pleasure at my calamitie, they had none helpe.

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

14 They came as a great breach of waters, and vnder this calamitie they come on heapes.

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

15 Feare is turned vpon mee: and they pursue my soule as the winde, and mine health passeth away as a cloude.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

16 Therefore my soule is nowe powred out vpon me, and the dayes of affliction haue taken holde on me.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

17 It pearceth my bones in the night, and my sinewes take no rest.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

18 For the great vehemencie is my garment changed, which compasseth me about as the colar of my coate.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

19 He hath cast me into the myre, and I am become like ashes and dust.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

20 Whe I cry vnto thee, thou doest not heare me, neither regardest me, when I stand vp.

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

21 Thou turnest thy selfe cruelly against me, and art enemie vnto mee with the strength of thine hand.

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

22 Thou takest me vp and causest mee to ride vpon the winde, and makest my strength to faile.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

23 Surely I knowe that thou wilt bring mee to death, and to the house appoynted for all the liuing.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

24 Doubtles none can stretch his hand vnto the graue, though they cry in his destruction.

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

25 Did not I weepe with him that was in trouble? was not my soule in heauinesse for the poore?

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

26 Yet when I looked for good, euill came vnto me: and when I waited for light, there came darkenesse.

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

27 My bowels did boyle without rest: for the dayes of affliction are come vpon me.

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

28 I went mourning without sunne: I stood vp in the congregation and cryed.

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

29 I am a brother to the dragons, and a companion to the ostriches.

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30 My skinne is blacke vpon me, and my bones are burnt with heate.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

31 Therefore mine harpe is turned to mourning, and mine organs into the voyce of them that weepe.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.