2 Corinthians 11
1 I hope you can put up with a little more foolishness from me—well you already do put up with me!
Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti, nýbrž posneste mne.
2 I agonize over you with a divine kind of jealousy, for I promised you to a single husband—Christ—so that I could present you as a pure virgin to him.
Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.
3 I worry that in some way, just as the serpent deceived Eve with his devious cunning, that you might be led astray in your thinking from your sincere and pure commitment to Christ.
Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.
4 If anyone comes and tells you about a different Jesus to the one we shared with you, you easily go along with them, accepting a different spirit to the one you received, and a different kind of good news to the one you believed.
Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše kázal, kteréhož jsme nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste nepřijali, aneb jiné evangelium, kteréhož jste nevzali, slušně byste toho snášeli.
5 I don't believe I'm inferior to these “super-apostles.”
Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé.
6 Even though I may not be skilled in giving speeches, I do know what I'm talking about. We have made this absolutely clear to you in every way.
Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy zjevní jsme vám.
7 Was it wrong of me to humble myself so you could be elevated, since I shared the good news with you at no charge?
Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?
8 I robbed as it were other churches, taking pay from them so I could work for you.
Jiné jsem církve loupil, bera od nich žold, abych vám sloužil. A byv u vás, i jsa potřeben, nezahálel jsem s obtížením žádného.
9 When I was there with you and needed something, I wasn't a burden to anyone because the believers who came from Macedonia took care of my needs. I was determined never to be a burden to you and I never shall.
Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.
10 This is as certain as the truth of Christ that is in me: nobody in all Achaia will stop me boasting about this!
Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.
11 And why? Because I don't love you? God knows that I do!
Z které příčiny? Že vás nemiluji? Bůhť ví.
12 I'll continue to do what I've always done, so as to remove any opportunity for those who want to boast that their work is the same as ours.
Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž chtějí dostati příčiny, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.
13 These people are false apostles, dishonest workers, who pretend to be apostles of Christ.
Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.
14 Don't be surprised at this for even Satan himself pretends to be an angel of light.
A není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti.
15 So it's no wonder then if those who serve him pretend to be agents of good. But their final end will be in accordance with what they've done.
Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich.
16 Let me say it again: please don't think I'm being foolish. However, even if you do, accept me as someone who is foolish, and let me also boast a little.
Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.
17 What I'm saying is not as the Lord would say it—all this foolish boasting.
Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této podstatné chlouby.
18 But since many others are boasting in the way the world does, let me boast too.
Kdyžť se mnozí chlubí podlé těla, i jáť se pochlubím.
19 (You're happy to put up with fools, since you are so wise!)
Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce moudří.
20 You put up with people who make you slaves, who take what you have, who exploit you, who arrogantly put you down, who hit you in the face.
Nebo snášíte i to, by vás kdo v službu podroboval, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.
21 I'm so sorry that we were too weak to do anything like that! But whatever people dare to boast about, I dare to do too. (Here I'm talking like a fool again.)
O zahanbování pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím, ) smímť i já.
22 Are they Hebrews? Me too. Are they Israelites? Me too. Are they descendants of Abraham? Me too.
Židé jsou? Jsem i já. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? Jsem i já.
23 Are they servants of Christ? (I know I'll sound like I'm crazy, talking like this.) But I have done so much more. I've worked harder, been imprisoned more often, whipped more times than I can count, faced death time and again.
Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím: ) Nadto já. V pracech hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.
24 Five times I received from the Jews the forty lashes less one.
Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.
25 Three times I was beaten with rods, once I was stoned, three times I was shipwrecked. Once I spent twenty-four hours adrift on the ocean.
Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti byl jsem.
26 During my many journeys I have faced the dangers of crossing rivers, robber gangs, attacks from my own countrymen, as well as from foreigners. I have faced danger in cities, in the deserts, and on the sea. I have faced the danger of people who pretend to be Christians.
Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími.
27 I have faced hard labor and struggles, many sleepless nights, hungry and thirsty, often going without food, cold, without enough clothing to keep warm.
V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.
28 Besides all this, I face the daily concerns of dealing with all the churches.
Kromě toho, což zevnitř jest, vojsko na každý den povstává proti mně, totiž péče o všecky zbory.
29 Who is weak, and I don't feel weak too? Who is led into sin, and I don't burn up?
Kdo umdlévá, ješto bych já nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?
30 If I have to boast, I will boast about how weak I am.
Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.
Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu. (aiōn g165)
32 While I was in Damascus, the governor under King Aretas had the city guarded in order to capture me.
Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.
33 But I was lowered in a basket from a window in the city wall, and so I escaped from him.
Ale oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.
