Psalms 78
1 Understanding for Asaph. Attend, O my people, to my law: incline your ears to the words of my mouth.
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 I will open my mouth in parables: I will utter propositions from the beginning.
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 How great things have we heard and known, and our fathers have told us.
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 They have not been hidden from their children, in another generation. Declaring the praises of the Lord, and his powers, and his wonders which he hath done.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 And he set up a testimony in Jacob: and made a law in Israel. How great things he commanded our fathers, that they should make the same known to their children:
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 That another generation might know them. The children that should be born and should rise up, and declare them to their children.
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 That they may put their hope in God and may not forget the works of God: and may seek his commandments.
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 That they may not become like their fathers, a perverse and exasperating generation. A generation that set not their heart aright: and whose spirit was not faithful to God.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 The sons of Ephraim who bend and shoot with the bow: they have turned back in the day of battle.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 They kept not the covenant of God: and in his law they would not walk.
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 And they forgot his benefits, and his wonders that he had shewn them.
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 Wonderful things did he do in the sight of their fathers, in the land of Egypt, in the field of Tanis.
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 He divided the sea and brought them through: and he made the waters to stand as in a vessel.
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 And he conducted them with a cloud by day: and all the night with a light of fire.
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 He struck the rock in the wilderness: and gave them to drink, as out of the great deep.
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 He brought forth water out of the rock: and made streams run down as rivers.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 And they added yet more sin against him: they provoked the most High to wrath in the place without water.
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 And they tempted God in their hearts, by asking meat for their desires.
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 And they spoke ill of God: they said: Can God furnish a table in the wilderness?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Because he struck the rock, and the waters gushed out, and the streams overflowed. Can he also give bread, or provide a table for his people?
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Therefore the Lord heard, and was angry: and a fire was kindled against Jacob, and wrath came up against Israel.
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 Because they believed not in God: and trusted not in his salvation.
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 And he had commanded the clouds from above, and had opened the doors of heaven.
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 And had rained down manna upon them to eat, and had given them the bread of heaven.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Man ate the bread of angels: he sent them provisions in abundance.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 He removed the south wind from heaven: and by his power brought in the southwest wind.
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 And he rained upon them flesh as dust: and feathered fowls like as the sand of the sea.
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 And they fell in the midst of their camp, round about their pavilions.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 So they did eat, and were filled exceedingly, and he gave them their desire:
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 They were not defrauded of that which they craved. As yet their meat was in their mouth:
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 And the wrath of God came upon them. And he slew the fat ones amongst them, and brought down the chosen men of Israel.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 In all these things they sinned still: and they believed not for his wondrous works.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 And their days were consumed in vanity, and their years in haste.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 When he slew them, then they sought him: and they returned, and came to him early in the morning.
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 And they remembered that God was their helper: and the most high God their redeemer.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 And they loved him with their mouth: and with their tongue they lied unto him:
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 But their heart was not right with him: nor were they counted faithful in his covenant.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 But he is merciful, and will forgive their sins: and will not destroy them. And many a time did he turn away his anger: and did not kindle all his wrath.
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 And he remembered that they are flesh: a wind that goeth and returneth not.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 How often did they provoke him in the desert: and move him to wrath in the place without water?
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 And they turned back and tempted God: and grieved the holy one of Israel.
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 They remembered not his hand, in the day that he redeemed them from the hand of him that afflicted them:
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 How he wrought his signs in Egypt, and his wonders in the field of Tanis.
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 And he turned their rivers into blood, and their showers that they might, not drink.
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 He sent amongst them divers sores of flies, which devoured them: and frogs which destroyed them.
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 And he gave up their fruits to the blast, and their labours to the locust.
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 And he destroyed their vineyards with hail, and their mulberry trees with hoarfrost.
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 And he gave up their cattle to the hail, and their stock to the fire.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 And he sent upon them the wrath of his indignation: indignation and wrath and trouble, which he sent by evil angels.
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 He made a way for a path to his anger: he spared not their souls from death, and their cattle he shut up in death.
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 And he killed all the firstborn in the land of Egypt: the firstfruits of all their labour in the tabernacles of Cham.
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 And he took away his own people as sheep: and guided them in the wilderness like a flock.
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 And he brought them out in hope, and they feared not: band the sea overwhelmed their enemies.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 And he brought them into the mountain of his sanctuary: the mountain which his right hand had purchased. And he cast out the Gentiles before them: and by lot divided to them their land by a line of distribution.
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 And he made the tribes of Israel to dwell in their tabernacles.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Yet they tempted, and provoked the most high God: and they kept not his testimonies.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 And they turned away, and kept not the covenant: even like their fathers they were turned aside as a crooked bow.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 They provoked him to anger on their hills: and moved him to jealousy with their graven things.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 God heard, and despised them, and he reduced Israel exceedingly as it were to nothing.
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 And he put away the tabernacle of Silo, his tabernacle where he dwelt among men.
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 And he delivered their strength into captivity: and their beauty into the hands of the enemy.
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 And he shut up his people under the sword: and he despised his inheritance.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Fire consumed their young men: and their maidens were not lamented.
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Their priests fell by the sword: and their widows did not mourn.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 And the Lord was awaked as one out of sleep, and like a mighty man that hath been surfeited with wine.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 And he smote his enemies on the hinder parts: he put them to an everlasting reproach.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 And he rejected the tabernacle of Joseph: and chose not the tribe of Ephraim:
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 But he chose the tribe of Juda, mount Sion which he loved.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 And he built his sanctuary as of unicorns, in the land which he founded for ever.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 And he chose his servant David, and took him from the hocks of sheep: he brought him from following the ewes great with young,
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 To feed Jacob his servant, and Israel his inheritance.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 And he fed them in the innocence of his heart: and conducted them by the skillfulness of his hands.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
