Psalms 11

1 Unto the end. A psalm for David. In the Lord I put my trust: how then do you say to my soul: Get thee away from hence to the mountain like a sparrow?

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?

2 For, lo, the wicked have bent their bow; they have prepared their arrows in the quiver; to shoot in the dark the upright of heart.

Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.

3 For they have destroyed the things which thou hast made: but what has the just man done?

Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?

4 The Lord is in his holy temple, the Lord’s throne is in heaven. His eyes look on the poor man: his eyelids examine the sons of men.

Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.

5 The Lord trieth the just and the wicked: but he that loveth iniquity hateth his own soul.

Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

6 He shall rain snares upon sinners: fire and brimstone and storms of winds shall be the portion of their cup.

Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

7 For the Lord is just, and hath loved justice: his countenance hath beheld righteousness.

Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.