Luke 18
1 And he spoke also a parable to them, that we ought always to pray, and not to faint,
Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2 Saying: There was a judge in a certain city, who feared not God, nor regarded man.
Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
3 And there was a certain widow in that city, and she came to him, saying: Avenge me of my adversary.
Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4 And he would not for a long time. But afterwards he said within himself: Although I fear not God, nor regard man,
A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
5 Yet because this widow is troublesome to me, I will avenge her, lest continually coming she weary me.
Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6 And the Lord said: Hear what the unjust judge saith.
I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
7 And will not God revenge his elect who cry to him day and night: and will he have patience in their regard?
A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8 I say to you, that he will quickly revenge them. But yet the Son of man, when he cometh, shall he find, think you, faith on earth?
Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9 And to some who trusted in themselves as just, and despised others, he spoke also this parable:
I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
10 Two men went up into the temple to pray: the one a Pharisee, and the other a publican.
Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
11 The Pharisee standing, prayed thus with himself: O God, I give thee thanks that I am not as the rest of men, extortioners, unjust, adulterers, as also is this publican.
Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12 I fast twice in a week: I give tithes of all that I possess.
Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13 And the publican, standing afar off, would not so much as lift up his eyes towards heaven; but struck his breast, saying: O god, be merciful to me a sinner.
Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14 I say to you, this man went down into his house justified rather that the other: because every one that exalteth himself, shall be humbled: and he that humbleth himself, shall be exalted.
Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15 And they brought unto him also infants, that he might touch them. Which when the disciples saw, they rebuked them.
Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16 But Jesus, calling them together, said: Suffer children to come to me, and forbid them not: for of such is the kingdom of God.
Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17 Amen, I say to you: Whosoever shall not receive the kingdom of God as a child, shall not enter into it.
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
18 And a certain ruler asked him, saying: Good master, what shall I do to possess everlasting life? (aiōnios g166)
I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? (aiōnios g166)
19 And Jesus said to him: Why dost thou call me good? None is good but God alone.
I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
20 Thou knowest the commandments: Thou shalt not kill: Thou shalt not commit adultery: Thou shalt not steal: Thou shalt not bear false witness: Honour thy father and mother.
Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21 Who said: All these things have I kept from my youth.
On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22 Which when Jesus had heard, he said to him: Yet one thing is wanting to thee: sell all whatever thou hast, and give to the poor, and thou shalt have treasure in heaven: and come, follow me.
Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
23 He having heard these things, became sorrowful; for he was very rich.
On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24 And Jesus seeing him become sorrowful, said: How hardly shall they that have riches enter into the kingdom of God.
A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25 For it is easier for a camel to pass through the eye of a needle, than for a rich man to enter into the kingdom of God.
Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 And they that heard it, said: Who then can be saved?
Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27 He said to them: The things that are impossible with men, are possible with God.
A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28 Then Peter said: Behold, we have left all things, and have followed thee.
I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29 Who said to them: Amen, I say to you, there is no man that hath left house, or parents, or brethren, or wife, or children, for the kingdom of God’s sake,
On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
31 Then Jesus took unto him the twelve, and said to them: Behold, we go up to Jerusalem, and all things shall be accomplished which were written by the prophets concerning the Son of man.
Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
32 For he shall be delivered to the Gentiles, and shall be mocked, and scourged, and spit upon:
Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
33 And after they have scourged him, they will put him to death; and the third day he shall rise again.
A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
34 And they understood none of these things, and this word was hid from them, and they understood not the things that were said.
Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35 Now it came to pass, when he drew nigh to Jericho, that a certain blind man sat by the way side, begging.
I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
36 And when he heard the multitude passing by, he asked what this meant.
A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
37 And they told him, that Jesus of Nazareth was passing by.
I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38 And he cried out, saying: Jesus, son of David, have mercy on me.
I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39 And they that went before, rebuked him, that he should hold his peace: but he cried out much more: Son of David, have mercy on me.
A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
40 And Jesus standing, commanded him to be brought unto him. And when he was come near, he asked him,
Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41 Saying: What wilt thou that I do to thee? But he said: Lord, that I may see.
Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42 And Jesus said to him: Receive thy sight: thy faith hath made thee whole.
A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43 And immediately he saw, and followed him, glorifying God. And all the people, when they saw it, gave praise to God.
A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
