Matthew 22
1 And Jesus answering spoke to them again in parables, saying,
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 The kingdom of the heavens has become like a king who made a wedding feast for his son,
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 and sent his bondmen to call the persons invited to the wedding feast, and they would not come.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
4 Again he sent other bondmen, saying, Say to the persons invited, Behold, I have prepared my dinner; my oxen and my fatted beasts are killed, and all things ready; come to the wedding feast.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
5 But they made light of it, and went, one to his own land, and another to his commerce.
Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
6 And the rest, laying hold of his bondmen, ill-treated and slew [them].
Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 And [when] the king [heard of it he] was wroth, and having sent his forces, destroyed those murderers and burned their city.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
8 Then he says to his bondmen, The wedding feast is ready, but those invited were not worthy;
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 go therefore into the thoroughfares of the highways, and as many as ye shall find invite to the wedding feast.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 And those bondmen went out into the highways, and brought together all as many as they found, both evil and good; and the wedding feast was furnished with guests.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 And the king, having gone in to see the guests, beheld there a man not clothed with a wedding garment.
Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 And he says to him, [My] friend, how camest thou in here not having on a wedding garment? But he was speechless.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Then said the king to the servants, Bind him feet and hands, and take him away, and cast him out into the outer darkness: there shall be the weeping and the gnashing of teeth.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 For many are called ones, but few chosen ones.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Then went the Pharisees and held a council how they might ensnare him in speaking.
Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 And they send out to him their disciples with the Herodians, saying, Teacher, we know that thou art true and teachest the way of God in truth, and carest not for any one, for thou regardest not men's person;
I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 tell us therefore what thou thinkest: Is it lawful to give tribute to Caesar, or not?
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 But Jesus, knowing their wickedness, said, Why tempt ye me, hypocrites?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Shew me the money of the tribute. And they presented to him a denarius.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 And he says to them, Whose [is] this image and superscription?
I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
21 They say to him, Caesar's. Then he says to them, Pay then what is Caesar's to Caesar, and what is God's to God.
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
22 And when they heard [him], they wondered, and left him, and went away.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 On that day came to him Sadducees, who say there is no resurrection; and they demanded of him,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 saying, Teacher, Moses said, If any one die, not having children, his brother shall marry his wife and shall raise up seed to his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
25 Now there were with us seven brethren; and the first having married died, and not having seed, left his wife to his brother.
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 In like manner also the second and the third, unto the seven.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 And last of all the woman also died.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 In the resurrection therefore of which of the seven shall she be wife, for all had her?
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 And Jesus answering said to them, Ye err, not knowing the scriptures nor the power of God.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
30 For in the resurrection they neither marry nor are given in marriage, but are as angels of God in heaven.
Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 But concerning the resurrection of the dead, have ye not read what was spoken to you by God, saying,
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
32 I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? God is not God of [the] dead, but of [the] living.
Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 And when the crowds heard [it] they were astonished at his doctrine.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 But the Pharisees, having heard that he had put the Sadducees to silence, were gathered together.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 And one of them, a lawyer, demanded, tempting him, and saying,
I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
36 Teacher, which is the great commandment in the law?
Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
37 And he said to him, Thou shalt love [the] Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy understanding.
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
38 This is [the] great and first commandment.
To jest přední a veliké přikázaní.
39 And [the] second is like it, Thou shalt love thy neighbour as thyself.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 On these two commandments the whole law and the prophets hang.
Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
41 And the Pharisees being gathered together, Jesus demanded of them,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 saying, What think ye concerning the Christ? whose son is he? They say to him, David's.
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 He says to them, How then does David in Spirit call him Lord, saying,
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 The Lord said to my Lord, Sit on my right hand until I put thine enemies under thy feet?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
45 If therefore David call him Lord, how is he his son?
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 And no one was able to answer him a word, nor did any one dare from that day to question him any more.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
