Psalms 38
1 A Psalm of David for remembrance concerning the Sabbath-day. O Lord, rebuke me not in your wrath, neither chasten me in your anger.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 For your weapons are fixed in me, and you have pressed your hand heavily upon me.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 For there is no health in my flesh because of your anger; there is no peace to my bones because of my sins.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 For my transgressions have gone over mine head: they have pressed heavily upon me like a weighty burden.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 My bruises have become noisome and corrupt, because of my foolishness.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 I have been wretched and bowed down continually: I went with a mourning countenance all the day.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 For my soul is filled with mockings; and there is no health in my flesh.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 I have been afflicted and brought down exceedingly: I have roared for the groaning of my heart.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 But all my desire is before you; and my groaning is not hidden from you.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 My heart is troubled, my strength has failed me; and the light of mine eyes is not with me.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 My friends and my neighbours drew near before me, and stood still; and my nearest of kin stood afar off.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 While they pressed hard upon me that sought my soul: and they that sought my hurt spoke vanities, and devised deceits all the day.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 But I, as a deaf man, heard not; and was as a dumb man not opening his mouth.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 And I was as a man that hears not, and who has no reproofs in his mouth.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 For I hoped in you, O Lord: you will hear, O Lord my God.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 For I said, Lest mine enemies rejoice against me: for when my feet were moved, they spoke boastingly against me.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 For I am ready for plagues, and my grief is continually before me.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 For I will declare mine iniquity, and be distressed for my sin.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 But mine enemies live, and are mightier than I: and they that hate me unjustly are multiplied.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 They that reward evil for good slandered me; because I followed righteousness.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Forsake me not, O Lord my God: depart not from me.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Draw near to my help, O Lord of my salvation.
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
