Job 32
1 And his three friends also ceased any longer to answer Job: for Job was righteous before them.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Then Elius the son of Barachiel, the Buzite, of the kindred of Ram, of the country of Ausis, was angered: and he was very angry with Job, because he justified himself before the Lord.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 And he was also very angry with [his] three friends, because they were not able to return answers to Job, yet set him down for an ungodly man.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 But Elius had forborne to give an answer to Job, because they were older than he.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 And Elius saw that there was no answer in the mouth of the three men; and he was angered in his wrath.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 And Elius the Buzite the son of Barachiel answered and said, I am younger in age, and you are elder, therefore I kept silence, fearing to declare to you my own knowledge.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 And I said, It is not time that speaks, though in many years [men] know wisdom:
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 but there is a spirit in mortals; and the inspiration of the Almighty is that which teaches.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 The long-lived are not wise [as such]; neither do the aged know judgement.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Therefore I said, Hear me, and I will tell you what I know.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Listen to my words; for I will speak in your hearing, until you shall have tried [the matter] with words:
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 and I shall understand as far as you; and, behold, there was no one of you that answered Job his words in argument,
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 lest you should say, We have found that we have added wisdom to the Lord.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 And you have commissioned a man to speak such words.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 They were afraid, they answered no longer; they gave up their speaking.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 I waited, (for I had not spoken, ) because they stood still, they answered not.
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 And Elius continued, and said, I will again speak,
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 for I am full of words, for the spirit of my belly destroys me.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 And my belly is as a skin of sweet wine, bound up [and] ready to burst; or as a brazier's labouring bellows.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I will speak, that I may open my lips and relieve myself.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 For truly I will not be awed because of man, nor indeed will I be confounded before a mortal.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 For I know not how to respect persons: and if otherwise, even the moths would eat me.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
