Job 30

1 But now the youngest have laughed me to scorn, now they reprove me in [their] turn, whose fathers I set at nothing; whom I did not deem worthy [to be with] my shepherd dogs.

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2 Yes, why had I the strength of their hands? for them the full term [of life] was lost.

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

3 [One is] childless in lack and famine, [such as] they that fled but lately the distress and misery of drought.

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4 Who compass the salt places on the sounding [shore], who had salt [herbs] for their food, and were dishonourable and of no repute, in lack of every good thing; who also ate roots of trees by reason of great hunger.

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

5 Thieves have risen up against me,

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

6 whose houses were the caves of the rocks, who lived under the wild shrubs.

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

7 They will cry out amongst the rustling [bushes].

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8 [They are] sons of fools and vile men, [whose] name and glory [are] quenched from off the earth.

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9 But now I am their music, and they have me for a byword.

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10 And they stood aloof and abhorred me, and spared not to spit in my face.

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11 For he has opened his quiver and afflicted me: they also have cast off the restraint of my presence.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12 They have risen up against [me] on the right hand of [their] offspring; they have stretched out their foot, and directed against me the ways of their destruction.

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13 My paths are ruined; for they have stripped off my raiment: he has shot at me with his weapons.

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

14 And he has pleaded against me as he will: I am overwhelmed with pains.

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

15 My pains return upon [me]; my hope is gone like the wind, and my safety as a cloud.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

16 Even now my life shall be poured forth upon me; and days of anguish seize me.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

17 And by night my bones are confounded; and my sinews are relaxed.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

18 With great force [my disease] has taken hold of my garment: it has compassed me as the collar of my coat.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

19 And you have counted me as clay; my portion in dust and ashes.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

20 And I have cried to you, but you hear me not: but they stood still, and observed me.

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

21 They attacked me also without mercy: you have scourged me with a strong hand.

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

22 And you have put me to grief, and have cast me away from safety.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

23 For I know that death will destroy me: for the earth is the house [appointed] for every mortal.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

24 Oh then that I might lay hands upon myself, or at least ask another, and he should do this for me.

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

25 Yet I wept over every helpless man; I groaned when I saw a man in distress.

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

26 But I, when I waited for good things, behold, days of evils came the more upon me.

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

27 My belly boiled, and would not cease: the days of poverty prevented me.

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

28 I went mourning without restraint: and I have stood and cried out in the assembly.

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

29 I am become a brother of monsters, and a companion of ostriches.

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30 And my skin has been greatly blackened, and my bones are burnt with heat.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

31 My harp also has been turned into mourning, and my song into my weeping.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.