Amos 6
1 Woe to them that set at nothing Sion, and that trust in the mountain of Samaria: they have gathered [the harvest of] the heads of the nations, and they have gone in themselves.
Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský.
2 O house of Israel, pass by all [of you], and see; and pass by thence to Ematrabba; and thence descend to Geth of the Philistines, the chief of all these kingdoms, [see] if their coasts are greater than your coasts.
Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš?
3 You who are approaching the evil day, who are drawing near and adopting false sabbaths;
Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku.
4 who sleep upon beds of ivory, and live delicately on their couches, and eat kids out of the flocks, and sucking calves out of the midst of the stalls;
Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější,
5 who excel in the sound of musical instruments; they have regarded them as dwelling, not as fleeting [pleasures];
Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické.
6 who drink strained wine, and anoint themselves with the best ointment; and have suffered nothing on occasion of the calamity of Joseph.
Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo.
7 Therefore now shall they depart into captivity from the dominion of princes, and the neighing of horses shall be cut off from Ephraim.
Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají.
8 For the Lord has sworn by himself, [saying], Because I abhor all the pride of Jacob, I do also hate his countries, and I will cut off [his] city with all who inhabit it.
Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest.
9 And it shall come to pass, if there be ten men left in one house, that they shall die.
I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou.
10 But a remnant shall be left behind, and their relations shall take them, and shall strenuously endeavour to carry forth their bones from the house: and one shall say to the heads of the house, Is there yet [any one] else with you? And he shall say, No [one] else. And [the other] shall say, Be silent, that you name not the name of the Lord.
A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova.
11 For, behold, the Lord commands, and he will strike the great house with breaches, and the little house with rents.
Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami.
12 Will horses run upon rocks? will they refrain from neighing at mares? for you have turned judgement into poison, and the fruit of righteousness into bitterness:
Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek,
13 you who rejoice at vanity, who say, Have we not possessed horns by our own strength?
Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů?
14 For behold, O house of Israel, I will raise up against you a nation, says the Lord of hosts; and they shall afflict you so that you shall not enter into Aemath, and as it were [from] the river of the wilderness.
Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.
