Job 7

1 Has not man his ordered time of trouble on the earth? and are not his days like the days of a servant working for payment?

Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

2 As a servant desiring the shades of evening, and a workman looking for his payment:

Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:

3 So I have for my heritage months of pain to no purpose, and nights of weariness are given to me.

Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.

4 When I go to my bed, I say, When will it be time to get up? but the night is long, and I am turning from side to side till morning light.

Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.

5 My flesh is covered with worms and dust; my skin gets hard and then is cracked again.

Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.

6 My days go quicker than the cloth-worker's thread, and come to an end without hope.

Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.

7 O, keep in mind that my life is wind: my eye will never again see good.

Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,

8 The eye of him who sees me will see me no longer: your eyes will be looking for me, but I will be gone.

Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.

9 A cloud comes to an end and is gone; so he who goes down into the underworld comes not up again. (Sheol h7585)

Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, (Sheol h7585)

10 He will not come back to his house, and his place will have no more knowledge of him.

Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.

11 So I will not keep my mouth shut; I will let the words come from it in the pain of my spirit, my soul will make a bitter outcry.

Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.

12 Am I a sea, or a sea-beast, that you put a watch over me?

Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?

13 When I say, In my bed I will have comfort, there I will get rest from my disease;

Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:

14 Then you send dreams to me, and visions of fear;

Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,

15 So that a hard death seems better to my soul than my pains.

Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.

16 I have no desire for life, I would not be living for ever! Keep away from me, for my days are as a breath.

Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

17 What is man, that you have made him great, and that your attention is fixed on him,

Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

18 And that your hand is on him every morning, and that you are testing him every minute?

A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?

19 How long will it be before your eyes are turned away from me, so that I may have a minute's breathing-space?

Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?

20 If I have done wrong, what have I done to you, O keeper of men? why have you made me a mark for your blows, so that I am a weariness to myself?

Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?

21 And why do you not take away my sin, and let my wrongdoing be ended? for now I go down to the dust, and you will be searching for me with care, but I will be gone.

Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.