Luke 19
1 And he entered and was passing through Jericho.
A všed Ježíš, bral se přes Jericho.
2 And behold, a man called by name Zacchæus; and he was a chief publican, and he was rich.
A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý.
3 And he sought to see Jesus who he was; and could not for the crowd, because he was little of stature.
I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.
4 And he ran on before, and climbed up into a sycomore tree to see him: for he was to pass that way.
A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; neb tudy měl jíti.
5 And when Jesus came to the place, he looked up, and said unto him, Zacchæus, make haste, and come down; for to-day I must abide at thy house.
A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.
6 And he made haste, and came down, and received him joyfully.
I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.
7 And when they saw it, they all murmured, saying, He is gone in to lodge with a man that is a sinner.
A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.
8 And Zacchæus stood, and said unto the Lord, Behold, Lord, the half of my goods I give to the poor; and if I have wrongfully exacted aught of any man, I restore fourfold.
Stoje pak Zacheus, řekl ku Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.
9 And Jesus said unto him, To-day is salvation come to this house, forasmuch as he also is a son of Abraham.
I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamův.
10 For the Son of man came to seek and to save that which was lost.
Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.
11 And as they heard these things, he added and spake a parable, because he was nigh to Jerusalem, and [because] they supposed that the kingdom of God was immediately to appear.
Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží.
12 He said therefore, A certain nobleman went into a far country, to receive for himself a kingdom, and to return.
I řekl: Èlověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se navrátil.
13 And he called ten servants of his, and gave them ten pounds, and said unto them, Trade ye [herewith] till I come.
I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.
14 But his citizens hated him, and sent an ambassage after him, saying, We will not that this man reign over us.
Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.
15 And it came to pass, when he was come back again, having received the kingdom, that he commanded these servants, unto whom he had given the money, to be called to him, that he might know what they had gained by trading.
I stalo se, když se navrátil, přijav království, rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.
16 And the first came before him, saying, Lord, thy pound hath made ten pounds more.
I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.
17 And he said unto him, Well done, thou good servant: because thou wast found faithful in a very little, have thou authority over ten cities.
I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy.
18 And the second came, saying, Thy pound, Lord, hath made five pounds.
A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.
19 And he said unto him also, Be thou also over five cities.
I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.
20 And another came, saying, Lord, behold, [here is] thy pound, which I kept laid up in a napkin:
A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.
21 for I feared thee, because thou art an austere man: thou takest up that which thou layedst not down, and reapest that which thou didst not sow.
Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.
22 He saith unto him, Out of thine own mouth will I judge thee, thou wicked servant. Thou knewest that I am an austere man, taking up that which I laid not down, and reaping that which I did not sow;
I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.
23 then wherefore gavest thou not my money into the bank, and I at my coming should have required it with interest?
I pročes tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s požitky?
24 And he said unto them that stood by, Take away from him the pound, and give it unto him that hath the ten pounds.
I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
25 And they said unto him, Lord, he hath ten pounds.
I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.
26 I say unto you, that unto every one that hath shall be given; but from him that hath not, even that which he hath shall be taken away from him.
I dí jim: Jistě pravím vám, že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.
27 But these mine enemies, that would not that I should reign over them, bring hither, and slay them before me.
Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou.
28 And when he had thus spoken, he went on before, going up to Jerusalem.
To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému.
29 And it came to pass, when he drew nigh unto Bethphage and Bethany, at the mount that is called Olivet, he sent two of the disciples,
I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,
30 saying, Go your way into the village over against [you]; in which as ye enter ye shall find a colt tied, whereon no man ever yet sat: loose him, and bring him.
Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.
31 And if any one ask you, Why do ye loose him? thus shall ye say, The Lord hath need of him.
A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje.
32 And they that were sent went away, and found even as he had said unto them.
Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl.
33 And as they were loosing the colt, the owners thereof said unto them, Why loose ye the colt?
A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?
34 And they said, The Lord hath need of him.
A oni řekli: Pán ho potřebuje.
35 And they brought him to Jesus: and they threw their garments upon the colt, and set Jesus thereon.
I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.
36 And as he went, they spread their garments in the way.
A když on jel, stlali roucha svá na cestě.
37 And as he was now drawing nigh, [even] at the descent of the mount of Olives, the whole multitude of the disciples began to rejoice and praise God with a loud voice for all the mighty works which they had seen;
Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,
38 saying, Blessed [is] the King that cometh in the name of the Lord: peace in heaven, and glory in the highest.
Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.
39 And some of the Pharisees from the multitude said unto him, Teacher, rebuke thy disciples.
Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých.
40 And he answered and said, I tell you that, if these shall hold their peace, the stones will cry out.
I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.
41 And when he drew nigh, he saw the city and wept over it,
A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,
42 saying, If thou hadst known in this day, even thou, the things which belong unto peace! but now they are hid from thine eyes.
Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.
43 For the days shall come upon thee, when thine enemies shall cast up a bank about thee, and compass thee round, and keep thee in on every side,
Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.
44 and shall dash thee to the ground, and thy children within thee; and they shall not leave in thee one stone upon another; because thou knewest not the time of thy visitation.
A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.
45 And he entered into the temple, and began to cast out them that sold,
A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,
46 saying unto them, It is written, And my house shall be a house of prayer: but ye have made it a den of robbers.
Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.
47 And he was teaching daily in the temple. But the chief priests and the scribes and the principal men of the people sought to destroy him:
I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.
48 and they could not find what they might do; for the people all hung upon him, listening.
A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.
