Job 9
1 Then Job answered,
Odpověděv pak Job, řekl:
2 “Truly I know that it is so, but how can man be just with God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If he is pleased to contend with him, he cannot answer him one time in a thousand.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 God is wise in heart, and mighty in strength. Who has hardened himself against him and prospered?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 He removes the mountains, and they do not know it, when he overturns them in his anger.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 He shakes the earth out of its place. Its pillars tremble.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 He commands the sun and it does not rise, and seals up the stars.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 He alone stretches out the heavens, and treads on the waves of the sea.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 He makes the Bear, Orion, and the Pleiades, and the rooms of the south.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 He does great things past finding out; yes, marvelous things without number.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Behold, he goes by me, and I do not see him. He passes on also, but I do not perceive him.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Behold, he snatches away. Who can hinder him? Who will ask him, ‘What are you doing?’
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 “God will not withdraw his anger. The helpers of Rahab stoop under him.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How much less will I answer him, and choose my words to argue with him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Though I were righteous, yet I would not answer him. I would make supplication to my judge.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 If I had called, and he had answered me, yet I would not believe that he listened to my voice.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 For he breaks me with a storm, and multiplies my wounds without cause.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He will not allow me to catch my breath, but fills me with bitterness.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If it is a matter of strength, behold, he is mighty! If of justice, ‘Who,’ says he, ‘will summon me?’
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Though I am righteous, my own mouth will condemn me. Though I am blameless, it will prove me perverse.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 I am blameless. I do not respect myself. I despise my life.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 “It is all the same. Therefore I say he destroys the blameless and the wicked.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 If the scourge kills suddenly, he will mock at the trial of the innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth is given into the hand of the wicked. He covers the faces of its judges. If not he, then who is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 “Now my days are swifter than a runner. They flee away. They see no good.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They have passed away as the swift ships, as the eagle that swoops on the prey.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I say, ‘I will forget my complaint, I will put off my sad face, and cheer up,’
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I am afraid of all my sorrows. I know that you will not hold me innocent.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 I will be condemned. Why then do I labor in vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I wash myself with snow, and cleanse my hands with lye,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 yet you will plunge me in the ditch. My own clothes will abhor me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For he is not a man, as I am, that I should answer him, that we should come together in judgment.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 There is no umpire between us, that might lay his hand on us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Let him take his rod away from me. Let his terror not make me afraid;
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 then I would speak, and not fear him, for I am not so in myself.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
