Job 29

1 Job again took up his parable, and said,

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 “Oh that I were as in the months of old, as in the days when God watched over me;

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 when his lamp shone on my head, and by his light I walked through darkness,

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 as I was in my prime, when the friendship of God was in my tent,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 when the Almighty was yet with me, and my children were around me,

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 when my steps were washed with butter, and the rock poured out streams of oil for me,

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 when I went out to the city gate, when I prepared my seat in the street.

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 The young men saw me and hid themselves. The aged rose up and stood.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 The princes refrained from talking, and laid their hand on their mouth.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 The voice of the nobles was hushed, and their tongue stuck to the roof of their mouth.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 For when the ear heard me, then it blessed me, and when the eye saw me, it commended me,

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 because I delivered the poor who cried, and the fatherless also, who had no one to help him,

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 the blessing of him who was ready to perish came on me, and I caused the widow’s heart to sing for joy.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 I put on righteousness, and it clothed me. My justice was as a robe and a diadem.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 I was eyes to the blind, and feet to the lame.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 I was a father to the needy. I researched the cause of him whom I did not know.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 I broke the jaws of the unrighteous and plucked the prey out of his teeth.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Then I said, ‘I will die in my own house, I will count my days as the sand.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 My root is spread out to the waters. The dew lies all night on my branch.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 My glory is fresh in me. My bow is renewed in my hand.’

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 “Men listened to me, waited, and kept silence for my counsel.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 After my words they did not speak again. My speech fell on them.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 They waited for me as for the rain. Their mouths drank as with the spring rain.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 I smiled on them when they had no confidence. They did not reject the light of my face.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 I chose out their way, and sat as chief. I lived as a king in the army, as one who comforts the mourners.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.