Job 13
1 “Behold, my eye has seen all this. My ear has heard and understood it.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 What you know, I know also. I am not inferior to you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 “Surely I would speak to the Almighty. I desire to reason with God.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 But you are forgers of lies. You are all physicians of no value.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Oh that you would be completely silent! Then you would be wise.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hear now my reasoning. Listen to the pleadings of my lips.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will you speak unrighteously for God, and talk deceitfully for him?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Will you show partiality to him? Will you contend for God?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Is it good that he should search you out? Or as one deceives a man, will you deceive him?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He will surely reprove you if you secretly show partiality.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Will not his majesty make you afraid and his dread fall on you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your memorable sayings are proverbs of ashes. Your defenses are defenses of clay.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 “Be silent! Leave me alone, that I may speak. Let come on me what will.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Why should I take my flesh in my teeth, and put my life in my hand?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Behold, he will kill me. I have no hope. Nevertheless, I will maintain my ways before him.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 This also will be my salvation, that a godless man will not come before him.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Listen carefully to my speech. Let my declaration be in your ears.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 See now, I have set my cause in order. I know that I am righteous.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who is he who will contend with me? For then would I hold my peace and give up the spirit.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 “Only do not do two things to me, then I will not hide myself from your face:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 withdraw your hand far from me, and do not let your terror make me afraid.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call, and I will answer, or let me speak, and you answer me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many are my iniquities and sins? Make me know my disobedience and my sin.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Why do you hide your face, and consider me your enemy?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Will you harass a driven leaf? Will you pursue the dry stubble?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For you write bitter things against me, and make me inherit the iniquities of my youth.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 You also put my feet in the stocks, and mark all my paths. You set a bound to the soles of my feet,
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 though I am decaying like a rotten thing, like a garment that is moth-eaten.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
