Job 22

1 Weer nam Elifaz van Teman het woord, en sprak:

A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Handelt de mens soms ten bate van God? Neen, ten eigen bate is men wijs.

Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

3 Heeft de Almachtige er voordeel van, als ge vroom zijt, Of profijt, zo ge onberispelijk leeft?

Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

4 Bestraft Hij u soms om uw godsvrucht, Daagt Hij u daarom voor het gerecht?

Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

5 Is het niet om uw grote boosheid, Om uw fouten, zonder eind?

Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

6 Ja, zonder noodzaak neemt ge pand van uw broeders, En trekt de berooiden de kleren uit;

Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

7 Den dorstige geeft ge geen water, Den hongerige onthoudt ge zijn brood.

Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

8 Den man met de vuist moet het land toebehoren, En de gunsteling moet het bewonen;

Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

9 Maar de weduwen zendt ge zonder iets heen, De armen der wezen slaat ge stuk!

Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

10 En daarom zijt ge van strikken omringd, Plotseling verbijsterd van schrik;

A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

11 Is uw licht verduisterd, zodat ge niet ziet, Slaat de stortvloed over u heen!

Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

12 Woont God niet hoog in de hemel? Zie eens, hoe hoog de sterren staan!

Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

13 Maar gij besluit er uit: Wat kan God weten, Of richten door de wolken heen?

Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

14 Het zwerk is een sluier voor Hem, zodat Hij niet ziet, Hij wandelt rond op het hemelgewelf.

Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

15 Wilt ge de weg van vroeger bewandelen Die de boosdoeners hebben betreden:

Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

16 Die vóór hun tijd zijn weggesleurd, Toen de vloed hun grondvesten wegspoelde?

Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

17 Die tot God durfden zeggen: Weg van ons! Wat kan de Almachtige ons doen?

Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

18 Hij had hun huizen met voorspoed gevuld, En Zich niet met de plannen der bozen bemoeid.

On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

19 De vromen zien het met vreugde, De onschuldige drijft de spot met hen:

Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

20 "Waarachtig, hun have vernield, Hun overvloed door het vuur verteerd!"

Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

21 Verzoen u met Hem, dan leeft ge in vrede, Dan wordt uw rijkdom weer groot;

Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

22 Neem de onderrichting aan uit zijn mond, En bewaar zijn woord in uw hart.

Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

23 Wanneer ge vol ootmoed u tot den Almachtige bekeert, De ongerechtigheid uit uw tent verwijdert:

Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

24 Dan zult ge het goud als stof gaan schatten, Het Ofirgoud als kiezel der beken.

Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

25 Want de Almachtige zal het fijnste goud voor u zijn, En stapels van zilver;

Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

26 Dan zult ge u in den Almachtige verlustigen, En uw aanschijn verheffen tot God.

A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

27 Dan zult ge Hem roepen: Hij zal u verhoren, En ge zult Hem dankoffers brengen;

Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

28 Onderneemt ge iets, het komt tot stand, En het licht zal uw wegen bestralen!

Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

29 Want Hij vernedert de trots, Maar redt, wie de ogen neerslaat;

Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

30 Hij verlost den onschuldige: Door de reinheid uwer handen wordt ook gij dus verlost!

Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.