Lukas 23
1 Og hele Mængden stod op og førte ham for Pilatus.
Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
2 Og de begyndte at anklage ham og sagde: „Vi have fundet, at denne vildleder vort Folk og forbyder at give Kejseren Skat og siger om sig selv, at han er Kristus, en Konge.‟
A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
3 Men Pilatus spurgte ham og sagde: „Er du Jødernes Konge?‟ Og han svarede og sagde til ham: „Du siger det.‟
Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
4 Men Pilatus sagde til Ypperstepræsterne og til Skarerne: „Jeg finder ingen Skyld hos dette Menneske.‟
I dí Pilát předním kněžím a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
5 Men de bleve ivrigere og sagde: „Han oprører Folket, idet han lærer over hele Judæa fra Galilæa af, hvor han begyndte, og lige hertil.‟
Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
6 Men da Pilatus hørte om Galilæa, spurgte han, om Manden var en Galilæer.
Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
7 Og da han fik at vide, at han var fra Herodes's Omraade, sendte han ham til Herodes, som ogsaa selv var i Jerusalem i disse Dage.
A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
8 Men da Herodes saa Jesus, blev han meget glad; thi han havde i lang Tid gerne villet se ham, fordi han hørte om ham, og han haabede at se et Tegn blive gjort af ham.
Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.
9 Og han gjorde ham mange Spørgsmaal; men han svarede ham intet.
I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
10 Men Ypperstepræsterne og de skriftkloge stode og anklagede ham heftigt.
Stáli pak přední kněží a zákonníci, tuze na něj žalujíce.
11 Men da Herodes med sine Krigsfolk havde haanet og spottet ham, kastede han et prægtigt Klædebon om ham og sendte ham til Pilatus igen.
A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12 Paa den Dag bleve Herodes og Pilatus Venner med hinanden; thi de vare før i Fjendskab med hinanden.
I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
13 Men Pilatus sammenkaldte Ypperstepræsterne og Raadsherrerne og Folket
Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
14 og sagde til dem: „I have ført dette Menneske til mig som en, der forfører Folket til Frafald; og se, jeg har forhørt ham i eders Paahør og har ingen Skyld fundet hos dette Menneske i det, som I anklage ham for,
Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.
15 og Herodes ikke heller, thi han sendte ham tilbage til os; og se, han har intet gjort, som han er skyldig at dø for.
Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16 Derfor vil jeg revse ham og lade ham løs.‟
Protože potrestaje, propustím ho.
17 [Men han var nødt til at løslade dem een paa Højtiden.]
Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.
18 Men de raabte alle sammen og sagde: „Bort med ham, men løslad os Barabbas!‟
Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.
19 Denne var kastet i Fængsel for et Oprør, som var sket i Staden, og for Mord.
Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
20 Og atter talte Pilatus til dem, da han gerne vilde løslade Jesus.
Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.
21 Men de raabte til ham og sagde: „Korsfæst, korsfæst ham!‟
Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.
22 Men han sagde tredje Gang til dem: „Hvad ondt har da denne gjort? Jeg har ingen Dødsskyld fundet hos ham; derfor vil jeg revse ham og lade ham løs.‟
A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.
23 Men de trængte paa med stærke Raab og forlangte, at han skulde korsfæstes; og deres Raab fik Overhaand.
Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží.
24 Og Pilatus dømte, at deres Forlangende skulde opfyldes;
Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
25 og han løslod den, de forlangte, som var kastet i Fængsel for Oprør og Mord; men Jesus overgav han til deres Villie.
I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
26 Og da de førte ham bort, toge de fat paa en vis Simon fra Kyrene, som kom fra Marken, og lagde Korset paa ham, for at han skulde bære det bag efter Jesus.
A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.
27 Men der fulgte ham en stor Hob af Folket, og af Kvinder, som jamrede og græd over ham.
I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.
28 Men Jesus vendte sig om til dem og sagde: „I Jerusalems Døtre! græder ikke over mig, men græder over eder selv og over eders Børn!
A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
29 Thi se, der kommer Dage, da man skal sige: Salige ere de ufrugtbare og de Liv, som ikke fødte, og de Bryster, som ikke gave Die.
Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30 Da skulle de begynde at sige til Bjergene: Falder over os! og til Højene: Skjuler os!
Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.
31 Thi gør man dette ved det grønne Træ, hvad vil da ske med det tørre?‟
Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
32 Men der blev ogsaa to andre Misdædere førte ud for at henrettes med ham.
Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
33 Og da de vare komne til det Sted, som kaldes „Hovedskal‟, korsfæstede de ham der, og Misdæderne, den ene ved hans højre, og den anden ved hans venstre Side.
A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
34 Men Jesus sagde: „Fader! forlad dem; thi de vide ikke, hvad de gøre.‟ Men de delte hans Klæder imellem sig ved Lodkastning.
Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.
35 Og Folket stod og saa til; men ogsaa Raadsherrerne spottede ham og sagde: „Andre har han frelst, lad ham frelse sig selv, dersom han er Guds Kristus, den udvalgte.‟
I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
36 Men ogsaa Stridsmændene spottede ham, idet de traadte til, rakte ham Eddike og sagde:
Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
37 „Dersom du er Jødernes Konge, da frels dig selv!‟
A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě.
38 Men der var ogsaa sat en Overskrift over ham [skreven paa Græsk og Latin og Hebraisk]: „Denne er Jødernes Konge.‟
A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
39 Men en af de ophængte Misdædere spottede ham og sagde: „Er du ikke Kristus? Frels dig selv og os!‟
Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
40 Men den anden svarede og irettesatte ham og sagde: „Frygter heller ikke du Gud, da du er under den samme Dom?
A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení?
41 Og vi ere det med Rette; thi vi faa igen, hvad vore Gerninger have forskyldt; men denne gjorde intet uskikkeligt.‟
A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
42 Og han sagde: „Jesus! kom mig i Hu, naar du kommer i dit Rige!‟
I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
43 Og han sagde til ham: „Sandelig, siger jeg dig, i Dag skal du være med mig i Paradiset.‟
I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
44 Og det var nu ved den sjette Time, og der blev Mørke over hele Landet indtil den niende Time,
A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
45 idet Solen formørkedes; og Forhænget i Templet splittedes midt over.
I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.
46 Og Jesus raabte med høj Røst og sagde: „Fader! i dine Hænder befaler jeg min Aand; ‟ og da han havde sagt det, udaandede han.
A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
47 Men da Høvedsmanden saa det, som skete, gav han Gud Æren og sagde: „I Sandhed, dette Menneske var retfærdigt.‟
A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
48 Og alle Skarerne, som vare komne sammen til dette Skue, sloge sig for Brystet, da de saa, hvad der skete, og vendte tilbage.
A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
49 Men alle hans Kyndinge stode langt borte, ligesaa de Kvinder, som fulgte med ham fra Galilæa, og saa dette.
Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.
50 Og se, en Mand ved Navn Josef, som var Raadsherre, en god og retfærdig Mand,
A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
51 han havde ikke samtykket i deres Raad og Gerning, han var fra Arimathæa, en jødisk By, og han forventede Guds Rige;
Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;
52 han gik til Pilatus og bad om Jesu Legeme.
Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.
53 Og han tog det ned og svøbte det i et fint Linklæde, og han lagde ham i en Grav, som var hugget i en Klippe, hvor endnu ingen nogen Sinde var lagt.
A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.
54 Og det var Beredelsesdag, og Sabbaten stundede til.
A byl den připravování, a sobota se začínala.
55 Men Kvinderne, som vare komne med ham fra Galilæa, fulgte efter og saa Graven, og hvorledes hans Legeme blev lagt.
Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
56 Og de vendte tilbage og beredte vellugtende Urter og Salver; og Sabbaten over holdt de sig stille efter Budet.
Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.
