Římanům 11
1 Ptám se tedy: Zavrhl snad Bůh svůj národ? Rozhodně ne! Vždyť já jsem také židovské národnosti, potomek Abrahamův z větve Benjamínovy.
Govorim dakle: eda li Bog odbaci narod svoj? Bože saèuvaj! Jer sam i ja Izrailjac od sjemena Avraamova od koljena Venijaminova.
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předtím vybral. V Bibli se dočteme, že už Elijáš si Bohu na svůj národ stěžoval:
Ne odbaci Bog naroda svojega, koji naprijed pozna. Ili ne znate šta govori pismo za Iliju kako se tuži Bogu na Izrailja govoreæi:
3 „Pane, tvé proroky povraždili, tvé oltáře rozbořili. Už jen já jsem zůstal při tobě a také mně o život ukládají.“
Gospode! proroke tvoje pobiše i oltare tvoje raskopaše, a ja ostah jedan i traže dušu moju da je izvade.
4 A co mu na to odpovídá Bůh? „Sedm tisíc věrných – kromě tebe – se bohům cizím ještě neklaní!“
A šta mu govori Božij odgovor? Ostavih sebi sedam hiljada ljudi koji ne prekloniše koljena pred Vaalom.
5 Stejně tak dnes je tu takový zbytek věrných. Bůh je ovšem nevyvolil pro jejich zásluhy, nýbrž ze své milosti.
Tako dakle i u sadašnje vrijeme ostatak bi po izboru blagodati.
6 Tak tedy: o co se tolik snažili Izraelci, toho – kromě těch vyvolených – nedosáhli.
Ako li je po blagodati, onda nije od djela, jer blagodat veæ ne bi bila blagodat; ako li je od djela nije više blagodat, jer djelo veæ ne bi bilo djelo.
Šta dakle? Šta iskaše Izrailj ono ne dobi; a izbor dobi; ostali pak zaslijepiše.
8 Bůh je ranil slepotou, takže mají oči – a přesto nevidí, mají uši – a přesto neslyší, slepí a hluší jsou až dodnes.
Kao što je napisano: dade im Bog duha neosjetljivoga, oèi da ne vide, i uši da ne èuju do samoga današnjega dana.
9 A David říká v jednom svém žalmu: „Jejich blahobyt ať je jim osidlem a kamenem úrazu.
I David govori: da bude trpeza njihova zamka i gvožða, i sablazan i plata njima;
10 Zatmi jim zrak, ať nevidí a pod břemenem stále se hrbí.“
Da se njihove oèi zaslijepe da ne vide, i leða njihova jednako da su pognuta.
11 Ptám se tedy: Je snad smyslem jejich klopýtnutí, aby padli nadobro? V žádném případě!
Govorim dakle: eda li se spotakoše da padnu? Bože saèuvaj! Nego je njihova pogrješka spasenje neznabošcima, da bi se i oni razdražili.
12 Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!
A kad je pogrješka njihova bogatstvo svijetu i šteta njihova bogatstvo neznabošcima, akamoli da se ispune?
13 Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě,
Jer vama govorim neznabošcima; jer, buduæi da sam ja apostol neznabožaca, hoæu da hvalim svoju službu;
14 abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil.
Ne bih li kako razdražio svoj rod, i spasao koga od njih.
15 To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých!
Jer kad je odmet njihov primirenje svijetu, šta bi bilo primljenje, osim život iz mrtvijeh?
16 Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté.
Ako je kvasac svet, to je i tijesto; i ako je korijen svet, to su i grane.
17 Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo,
Ako li se neke od grana odlomiše, i ti, koji si divlja maslina, pricijepio si se na njih, i postao si zajednièar u korijenu i u masti od masline;
18 nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak!
Ne hvali se granama; ako li se pak hvališ, ne nosiš ti korijena nego korijen tebe.
19 Říkáš: „Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo.“
A reæi æeš: odlomiše se grane da se ja pricijepim.
20 Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti.
Dobro! nevjerstvom odlomiše se, a ti vjerom stojiš; ne ponosi se, nego se boj.
21 Když Bůh neušetřil větve původní, tím spíš by neušetřil tebe.
Jer kad Bog roðenijeh grana ne poštedje, da i tebe kako ne nepoštedi.
22 Máš v tom vidět důkaz jeho přísnosti, ale zároveň i dobroty: přísnosti k odpadlým a dobroty k tobě – pokud ovšem zůstaneš věrný. Jinak odřízne i tebe.
Gledaj dakle dobrotu i nepošteðenje Božije: nepošteðenje na onima što otpadoše, a na sebi dobrotu Božiju, ako ostaneš u dobroti; ako li pak ne, i ti æeš biti otsjeèen.
23 A stejně i židé, vrátí-li se k Bohu, budou naroubováni zase zpět. Bude to tím snadnější, že Bůh je vlastně jen vrátí na jejich původní místo. Nemělo by vám zůstat tajemstvím, bratři, jaké úmysly má Bůh s Izraelem,
A i oni, ako ne ostanu u nevjerstvu, pricijepiæe se; jer ih je Bog kadar opet pricijepiti.
Jer kad si ti otsjeèen od roðene divlje masline, i pricijepio se na neroðenu pitomu maslinu; akamoli ovi koji æe se pricijepiti na roðenu svoju maslinu!
25 a nechci vás ponechat jen vašim představám. Část židů zůstane od Boha odvrácena tak dlouho, dokud počet povolaných z ostatních národů nebude dovršen. Když se to stane,
Jer vam, braæo, neæu zatajiti tajne ove da ne budete ponositi da šljepota Izrailju pade u dijel dokle ne uðe neznabožaca koliko treba.
26 otevře se cesta všemu Izraeli a nalezne spasení, jak píše Izajáš: „Z Jeruzaléma přijde vysvoboditel a všechnu bezbožnost z národa vymýtí.
I tako æe se spasti sav Izrailj, kao što je napisano: doæi æe od Siona izbavitelj i odvratiæe bezbožnost od Jakova.
27 Já, Bůh, s nimi učiním smlouvu, že všechny jejich viny zahladím.“
I ovo im je moj zavjet kad otmem njihove grijehe.
28 Jak se tedy máte na židy dívat? Nepřijali Pána Ježíše Krista, a proto je můžete pokládat za Boží odpůrce; přitom však nezapomínejte, že vás jejich vzdor přivedl k Božímu milosrdenství. Bůh je však stále miluje, protože jsou dětmi svých předků, které on vyvolil.
Po jevanðelju dakle neprijatelji su vas radi; a po izboru ljubazni su otaca radi.
29 Když Bůh něco daruje, nebere to zpět; když někoho povolá, sám to neruší.
Jer se Bog neæe raskajati za svoje darove i zvanje.
30 Vy jste kdysi Boha odmítali, ale teď se vám dostalo Božího milosrdenství, když ho židé odmítli.
Jer kao i vi što se nekad suproæaste Bogu a sad biste pomilovani njihovoga radi suproæenja,
31 V podobné situaci jsou teď oni. Staví se odmítavě k milosti, která byla udělena vám právě proto, aby ji nakonec mohli dostat i oni.
Tako i oni sad ne htješe da vjeruju vašega radi pomilovanja da bi i oni bili pomilovani.
32 Tak se všichni nerozdílně stali svou neposlušností stejně závislými na Boží milosti, jak Bůh chtěl. (eleēsē g1653)
Jer Bog zatvori sve u nevjerstvo, da sve pomiluje. (eleēsē g1653)
33 Jak nesmírné je Boží bohatství, jak hluboká jeho moudrost a poznání. Jak nevyzpytatelná jeho rozhodnutí a nepředvídatelné jeho jednání!
O dubino bogatstva i premudrosti i razuma Božijega! kako su neispitljivi njegovi sudovi i neistražljivi njegovi putovi!
34 Kdo může pochopit Boží myšlení, kdo byl kdy jeho poradcem?
Jer ko pozna misao Gospodnju?
35 Kdo mu kdy dal něco ze svého, aby mu to on musel vrátit?
Ili ko mu bi savjetnik? Ili ko mu naprijed dade što, da mu se vrati?
