< Matouš 15 >
1 Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou:
2 „Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“
3 Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání?
4 Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘
5 Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz.
6
7 Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše:
8 ‚Tento lid říká, že mne ctí, ale jejich srdce je ode mne daleko.
9 Jejich uctívání je bezcenné, protože vyučují svým vlastním zákonům místo Božím.‘“
10 Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět:
11 Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“
12 Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“
13 On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo.
14 Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“
15 Petr se Ježíše zeptal: „Jak’s to myslel s tím, co nás špiní?“
16 Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte?
17 Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla?
18 Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka.
19 Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy.
20 To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“
21 Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje.
22 Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“
23 Ale on na to nic neříkal. Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“
24 Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“
25 Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“
26 „Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“řekl.
27 Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“
28 „Ženo, “řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“A od té chvíle byla její dcera zdravá.
29 Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera.
30 Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval.
31 Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.
32 Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“
33 Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“
34 „Kolik jídla máte s sebou?“zeptal se Ježíš. „Sedm chlebů a několik ryb, “odpověděli učedníci.
35 Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili.
36 Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným.
37 Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků.
38
39 Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.
