Lukáš 7
1 Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum.
Now when he had ended all his sayings in the hearing of the people, he entered into Capernaum.
2 Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl.
And a certain centurion’s servant, who was dear to him, was sick, and ready to die.
3 Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil.
And when he heard of Jesus, he sent to him the elders of the Jews, beseeching him that he would come and heal his servant.
4 Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc.
And when they came to Jesus, they besought him earnestly, saying, That he was worthy for whom he should do this:
5 Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“
For he loveth our nation, and he hath built us a synagogue.
6 Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou.
Then Jesus went with them. And when he was now not far from the house, the centurion sent friends to him, saying to him, Lord, trouble not thyself: for I am not worthy that thou shouldest enter under my roof:
7 Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví.
Therefore neither thought I myself worthy to come to thee: but say in a word, and my servant shall be healed.
8 Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘tedy to udělá.“
For I also am a man placed under authority, having under me soldiers, and I say to one, Go, and he goeth; and to another, Come, and he cometh; and to my servant, Do this, and he doeth it.
9 Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“
When Jesus heard these things, he marvelled at him, and turned himself about, and said to the people that followed him, I say to you, I have not found so great faith, no, not in Israel.
10 Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.
And they that were sent, returning to the house, found the servant well that had been sick.
11 Brzy nato se Ježíš odebral do města Naim. Jeho žáci a mnozí další lidé ho doprovázeli.
And it came to pass the day after, that he went into a city called Nain; and many of his disciples went with him, and many people.
12 V blízkosti městské brány potkali pohřební průvod. Jedna vdova pochovávala svého jediného syna. K pohřbu se sešlo hodně lidí.
Now when he came near to the gate of the city, behold, there was a dead man carried out, the only son of his mother, and she was a widow: and many people of the city were with her.
13 Když Ježíš spatřil tu vdovu, bylo mu jí velice líto a řekl: „Neplač!“
And when the Lord saw her, he had compassion on her, and said to her, Weep not.
14 Pak přistoupil blíže, dotkl se már a zastavil průvod. „Mládenče, vstaň!“zvolal.
And he came and touched the bier: and they that bore him stood still. And he said, Young man, I say to thee, Arise.
15 Tu se mrtvý posadil a promluvil. Tak Ježíš vrátil matce syna.
And he that was dead sat up, and began to speak. And he delivered him to his mother.
16 Počáteční zděšení okolostojících vystřídala radost a začali chválit Boha: „Velký prorok přišel mezi nás! Bůh navštívil svůj lid.“
And there came a fear on all: and they glorified God, saying, That a great prophet hath risen among us; and, That God hath visited his people.
17 Zpráva o této události se rozšířila po celém Judsku a okolí.
And this rumour of him went forth throughout all Judaea, and throughout all the surrounding region.
18 O tom všem vyprávěli učedníci Jana Křtitele svému učiteli.
And the disciples of John reported to him of all these things.
19 Jan poslal dva z nich za Ježíšem, aby se zeptali: „Jsi Mesiáš, anebo máme čekat ještě někoho jiného!“
And John calling two of his disciples sent them to Jesus, saying, Art thou he that should come? or look we for another?
20 Když přišli s tou otázkou, Ježíš právě uzdravoval nemocné, všelijak postižené, osvobozoval spoutané duševními nemocemi, mnohým slepým vracel zrak.
When the men had come to him, they said, John the Baptist hath sent us to thee, saying, Art thou he that should come? or look we for another?
And in that same hour he cured many of their infirmities and afflictions, and of evil spirits; and to many that were blind he gave sight.
22 Poslům odpověděl: „Jděte zpět k Janovi a řekněte mu, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví ožívají a těm, kteří nic nemají, nabízí Bůh podíl ve svém království.
Then Jesus answering said to them, Go, and tell John what things ye have seen and heard; that the blind see, the lame walk, lepers are cleansed, the deaf hear, the dead are raised, to the poor the gospel is preached.
23 Šťasten je každý, kdo mne neodmítne.“
And blessed is he, who shall not be offended because of me.
24 Když poslové odešli, začal Ježíš mluvit ke shromážděným lidem o Janu Křtiteli: „Když jste chodili za mužem, který strávil život v pustinách, koho jste očekávali? Rákos, který se otočí podle větru?
And when the messengers of John had departed, he began to speak to the people concerning John, What went ye out into the wilderness to see? A reed shaken with the wind?
25 Nebo jste chtěli vidět člověka v přepychových šatech? Takoví jsou jen v palácích.
But what went ye out to see? A man clothed in soft raiment? Behold, they who are gorgeously apparelled, and live delicately, are in kings’ courts.
26 Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka.
But what went ye out to see? A prophet? Yea, I say to you, and much more than a prophet.
27 Jan je ten, o němž je napsáno: ‚Posílám svého posla před tebou, aby ti připravil cestu.‘
This is he, concerning whom it is written, Behold, I send my messenger before thy face, who shall prepare thy way before thee.
28 Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan.
For I say to you, Among those that are born of women there is not a greater prophet than John the Baptist: but he that is least in the kingdom of God is greater than he.
29 Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít.
And all the people that heard him, and the tax collectors, justified God, being baptized with the baptism of John.
30 Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“
But the Pharisees and lawyers rejected the counsel of God against themselves, being not baptized by him.
31 Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají?
And the Lord said, To what then shall I liken the men of this generation? and to what are they like?
32 Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají: ‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali. A pak jsme vám zase smutně zpívali, a vy jste neplakali.‘
They are like children sitting in the marketplace, and calling one to another, and saying, We have piped to you, and ye have not danced; we have mourned to you, and ye have not wept.
33 Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik,
For John the Baptist came neither eating bread nor drinking wine; and ye say, He hath a demon.
34 a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘
The Son of man is come eating and drinking; and ye say, Behold a gluttonous man, and a winebibber, a friend of tax collectors and sinners!
35 Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“
But wisdom is justified by all her children.
36 Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním.
And one of the Pharisees desired him that he would eat with him. And he went into the Pharisee’s house, and sat down to eat.
37 V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam.
And, behold, a woman in the city, who was a sinner, when she knew that Jesus was eating in the Pharisee’s house, brought an alabaster box of ointment,
38 Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem.
And stood at his feet behind him weeping, and began to wash his feet with tears, and wiped them with the hairs of her head, and kissed his feet, and anointed them with the ointment.
39 Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“
Now when the Pharisee who had invited him saw it, he spoke within himself, saying, This man, if he were a prophet, would have known who and what manner of woman this is that toucheth him: for she is a sinner.
40 Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“„Prosím, jen mluv, “řekl Šimon.
And Jesus answering said to him, Simon, I have somewhat to say to thee. And he saith, Master, say it.
41 „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát.
There was a certain creditor who had two debtors: the one owed five hundred pence, and the other fifty.
42 Když však ani jeden z nich nemohl zaplatit, věřitel odpustil dluh oběma. Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“
And when they had nothing to pay, he frankly forgave them both. Tell me therefore, which of them will love him most?
43 Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“„Správně, “řekl Ježíš.
Simon answered and said, I suppose that he, to whom he forgave most. And he said to him, Thou hast rightly judged.
44 Pak ukázal na ženu u svých nohou a pověděl Šimonovi: „Podívej se na tu ženu. Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nedal umýt nohy, jak je zvykem; tato žena mi je umyla svými slzami a vytřela svými vlasy.
And he turned to the woman, and said to Simon, Seest thou this woman? I entered into thy house, thou gavest me no water for my feet: but she hath washed my feet with tears, and wiped them with the hairs of her head.
45 Na uvítanou jsi mne jako hostitel nepolíbil, ale tato žena mi nepřestává líbat nohy.
Thou gavest me no kiss: but this woman since the time I came in hath not ceased to kiss my feet.
46 Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale tato žena nelitovala drahocenného oleje na mé nohy.
My head with oil thou didst not anoint: but this woman hath anointed my feet with ointment.
47 Je to jako s těmi dlužníky: velký hřích je jí odpuštěn a to se projevuje na lásce, kterou mi prokazuje. Kdo si myslí, že odpuštění nepotřebuje, pak málo miluje.“
Therefore I say to thee, Her sins, which are many, are forgiven; for she loved much: but to whom little is forgiven, the same loveth little.
48 Potom se obrátil k ženě: „Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“
And he said to her, Thy sins are forgiven.
49 Když si ostatní hosté říkali mezi sebou: „Co je to za člověka, že si troufá odpouštět hříchy?“
And they that were eating with him began to say within themselves, Who is this that forgiveth sins also?
50 uklidnil ji: „Tvoje víra tě zachránila, jdi pokojně domů.“
And he said to the woman, Thy faith hath saved thee; go in peace.
