Lukáš 20
1 Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
I jekhvar sar o Isus sikaj ine e manušen ano boro e Hramesoro hem vaćeri lenđe ine o Šukar lafi, ale uzalo leste o šerutne sveštenici, o učitelja e Zakonestar hem o starešine
2 „Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
hem pučle le: “Vaćer amenđe kotar tuće autoritet te ćere akava? Ko dinđa tut pravo?”
3 Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
O Isus phenđa lenđe: “Hem me tumen ka pučav nešto. Vaćeren maje:
4 Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
Ko dinđa pravo e Jovane te krstini e manušen, o Devel kovai ano nebo ili o manuša?”
5 Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
A on raspravinde pe maškara pumende vaćerindoj: “Te phenđam ‘o Devel kovai ano nebo’, ov ka pučel amen sose onda na verujinđam lese.
6 a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
A te phenđam ‘o manuša’, sa o manuša ka mudaren amen barencar, adalese soi uverime da o Jovan inele proroko.”
7 Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
Adalese phende e Isusese: “Na džanaja ko dinđa pravo e Jovane.”
8 Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
I o Isus phenđa lenđe: “Ni me onda naka phenav tumenđe kotar maje pravo akava te ćerav.”
9 Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
Tegani o Isus lelja te vaćeri e narodose akaja priča: “Nesavo manuš sadinđa vinograd, iznajminđa le nesave vinogradarenđe hem dželo ko drom ko but vreme.
10 Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
I kad alo o vreme te čeden pe o drakha, bičhalđa e sluga koro vinogradarija te šaj den le oto bijandipe e drakhakoro. Ali o vinogradarija marde le hem bičhalde le palal čuče vastencar.
11 Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
I o gospodari bičhalđa avere sluga. Ali on hem ole marde, lađarde le hem bičhalde le palal čuče vastencar.
12 Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
I palem o gospodari bičhalđa koro lende hem e tritone sluga. A on ćerde le ko rata hem frdinde le avri taro vinograd.
13 Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
Tegani o gospodari oto vinograd phenđa: ‘So te ćerav? Ka bičhalav lenđe mle mangle čhave. Šaj ole ka poštujinen.’
14 Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
Ali kad o vinogradarija dikhle le, vaćerde maškara pumende: ‘Akavai o nasledniko. Hajde te mudara le hem amenđe te ačhol o nasledstvo.’
15 A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
I frdinde le avri taro vinograd hem mudarde le. So mislinena, so ka ćerel o gospodari adale vinogradarenđe?
16 Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
Ka avel hem ka mudari len, a o vinograd ka iznajmini averenđe.” I okola kola šunde adaja priča, phende: “Te na del o Devel adava te ovel!”
17 Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
A o Isus dikhlja ano lende hem phenđa: “A so onda značini adava soi pisime ano Sveto lil: ‘O bar savo odbacinde o zidarija ulo najbitno bar e čheresoro’?
18 Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
Đijekh kova perela upro adava bar, ka phagel pe, a te pelo adava bar upra nekaste, ka zgnječini le.”
19 Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
A o učitelja e Zakonestar hem o šerutne sveštenici mangle tegani te dolen e Isuse, adalese so džande da akaja priča vaćeri olendar, ali darandile e narodostar.
20 Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
A o učitelja e Zakonestar hem o šerutne sveštenici posmatrinena ine e Isuse. Bičhalde koro leste špijunen, kola ćerde pe dai iskrena, sar te dolen le ko bišukar lafi i te šaj preden le ko upravniko e rimesoro te osudini le.
21 Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
I o špijunja pučle e Isuse: “Učitelju, džanaja da vaćereja hem sikaveja šukar hem na dikheja kovai kova, nego čačimase sikaveja oto drom e Devlesoro.
22 Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
Valjani li amen o Jevreja te platina o porez e rimesere carose ili na?”
23 On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
A o Isus džanđa so on mangle te prevarinen le i phenđa lenđe:
24 „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“Odpověděli: „Císaře.“
“Mothoven maje i kovanica savaja platinena o porez. Kasiri slika hem kasoro anav isi la?” A on phende: “E carosoro.”
25 On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
Tegani o Isus phenđa lenđe: “Onda den soi e carosoro e carose, a soi e Devlesoro e Devlese.”
26 A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
I ađahar o špijunja našti ine te arakhen ništa bišukar ano okova so o Isus vaćerđa i trainde adalese so inele zadivime lesere vaćeribnaja.
27 Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
I ale koro Isus nesave sadukeja kola vaćerena da nane uštiba taro mule, i pučle e Isuse:
28 „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
“Učitelju, o Mojsije pisinđa amenđe so te ćerel o manuš te mulo lesoro phral kova pala peste ačhavđa romnja bizo čhave. Adava manuš valjani te lel ple phralesere romnja te šaj oj te bijani čhave kova ka ovel nasledniko e mulesoro.
29 Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
Ađahar, inele efta phralja. O prvo lelja romnja i mulo, a na ačhavđa pala peste čhaven.
30 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí.
O dujto phral lelja ple phralesere romnja, ali hem ov mulo.
31 Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
Tegani o trito phral lelja adala romnja i mulo hem ađahar sa o efta phralja. I nijekh olendar na ačhavđa čhaven pala peste.
32 Nakonec zemřela i ona.
Ko kraj muli hem i romni.
33 Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
Kasiri onda romni oj ka ovel kad ka uštel pe taro mule, a inele dindi ko sa o efta phralja?”
O Isus phenđa lenđe: “O manuša ko akava sveto lena pe hem dena pe. (aiōn g165)
35 Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. (aiōn g165)
A okola kolen o Devel smatrini dai dostojna te oven vazdime taro mule hem te živinen ko sveto savo avela, ni ka len pe ni ka den pe. (aiōn g165)
36 Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
Adalese so našti više ni te meren: ka oven sar o anđelja. Oni čhave e Devlesere, adalese so o Devel ka vazdel len taro mule.
37 A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
A da o mule uštena, mothovđa hem o Mojsije ano Sveto lil kote pisini oto grmo savo ine thabljola. Adathe ov zako Gospod phenela dai ‘Devel e Avraamesoro, e Isaakesoro hem e Jakovesoro’ iako on tegani inele mule.
38 A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
A o Devel nane Devel e mulengoro, nego Devel e dživdengoro. Adalese soi on e Devlese pana dživde.”
39 Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
Nesave učitelja e Zakonestar phende e Isusese: “Učitelju, šukar vaćerđan!”
40 Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
I nijekh više na tromandilo te pučel le nešto.
41 Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
Tegani o Isus pučlja okolen so šunena le ine: “Sar šaj te vaćeri pe dai o Hrist samo e Davidesoro čhavo?
42 Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
A korkoro o David phenela ano lil oto Psalmija: ‘O Gospod phenđa mle Gospodese: Beš ko počasno than, oti mli desno strana,
43 dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
đikote na pašljarava te neprijateljen talo te pre!’
44 Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
Te o David vičini le ‘Gospode’, sar onda o Hrist šaj te ovel samo lesoro čhavo?”
45 Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
Tegani anglo sa o manuša, o Isus phenđa ple učenikonenđe:
46 „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
“Arakhen tumen e učiteljendar e Zakonestar! On volinena te phiren urjavde ano bare fostanja hem o manuša, ano baro poštujiba, te pozdravinen len ko trgija. Volinena te bešen ko anglune thana ano sinagoge hem ko najšukar thana ko gozbe.
Hana o imanje e udovicengoro hem ćerena pe dai pobožna ađahar so molinena bare molitve. On ka oven po zorale kaznime nego avera manuša.”
