Lukáš 20
1 Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
And it came to pass, that on one of those days, as he taught the people in the temple, and preached the gospel, the chief priests and the scribes came upon him with the elders,
2 „Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
And spoke to him, saying, Tell us, by what authority doest thou these things? or who is he that gave thee this authority?
3 Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
And he answered and said to them, I will also ask you one thing; and answer me:
4 Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
The baptism of John, was it from heaven, or from men?
5 Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
And they reasoned with themselves, saying, If we shall say, From heaven; he will say, Why then believed ye him not?
6 a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
But if we say, From men; all the people will stone us: for they are persuaded that John was a prophet.
7 Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
And they answered, that they could not tell where it was from.
8 Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
And Jesus said to them, Neither do I tell you by what authority I do these things.
9 Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
Then he began to speak to the people this parable; A certain man planted a vineyard, and let it out to vinedressers, and went into a far country for a long time.
10 Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
And at the season he sent a servant to the vinedressers, that they should give him of the fruit of the vineyard: but the vinedressers beat him, and sent him away empty.
11 Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
And again he sent another servant: and they beat him also, and treated him shamefully, and sent him away empty.
12 Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
And again he sent the third: and they wounded him also, and cast him out.
13 Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
Then said the lord of the vineyard, What shall I do? I will send my beloved son: it may be when they see him they will reverence him.
14 Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
But when the vinedressers saw him, they reasoned among themselves, saying, This is the heir: come, let us kill him, that the inheritance may be ours.
15 A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
So they cast him out of the vineyard, and killed him. What therefore shall the lord of the vineyard do to them?
16 Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
He shall come and destroy these vinedressers, and shall give the vineyard to others. And when they heard it, they said, may that never be.
17 Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
And he beheld them, and said, What is this then that is written, The stone which the builders rejected, the same is become the head of the corner?
18 Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
Whoever shall fall upon that stone shall be broken; but on whomever it shall fall, it will grind him to powder.
19 Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
And the chief priests and the scribes the same hour sought to lay hands on him; and they feared the people: for they perceived that he had spoken this parable against them.
20 Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
And they watched him, and sent forth spies, who pretended to be righteous men, that they might take hold of his words, that so they might deliver him to the power and authority of the governor.
21 Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
And they asked him, saying, Master, we know that thou sayest and teachest rightly, neither acceptest thou the person of any, but teachest the way of God truly:
22 Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
Is it lawful for us to give tribute to Caesar, or not?
23 On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
But he perceived their craftiness, and said to them, Why tempt ye me?
24 „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“Odpověděli: „Císaře.“
Show me a penny. Whose image and superscription hath it? They answered and said, Caesar’s.
25 On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
And he said to them, Render therefore to Caesar the things which are Caesar’s, and to God the things which are God’s.
26 A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
And they could not take hold of his words before the people: and they marvelled at his answer, and held their peace.
27 Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
Then came to him certain of the Sadducees, who deny that there is any resurrection; and they asked him,
28 „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
Saying, Master, Moses wrote to us, If any man’s brother should die, having a wife, and he should die without children, that his brother should take his wife, and raise up seed to his brother.
29 Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
There were therefore seven brothers: and the first took a wife, and died without children.
30 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí.
And the second took her for a wife, and he died childless.
31 Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
And the third took her; and in like manner the seven also: and they left no children, and died.
32 Nakonec zemřela i ona.
Last of all the woman died also.
33 Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
Therefore in the resurrection whose wife of them is she? for seven had her for a wife.
And Jesus answering said to them, The children of this world marry, and are given in marriage: (aiōn g165)
35 Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. (aiōn g165)
But they who shall be accounted worthy to obtain that world, and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage: (aiōn g165)
36 Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
Neither can they die any more: for they are equal to the angels; and are the children of God, being the children of the resurrection.
37 A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
Now that the dead are raised, even Moses showed at the bush, when he calleth the Lord the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
38 A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
For he is not a God of the dead, but of the living: for all live to him.
39 Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
Then certain of the scribes answering said, Master, thou hast well said.
40 Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
And after that they dared not ask him any question at all.
41 Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
And he said to them, How say they that Christ is David’s son?
42 Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
And David himself saith in the book of Psalms, The LORD said to my Lord, Sit thou on my right hand,
43 dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
Till I make thy enemies thy footstool.
44 Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
David therefore calleth him Lord, how is he then his son?
45 Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
Then in the hearing of all the people he said to his disciples,
46 „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
Beware of the scribes, who desire to walk in long robes, and love greetings in the markets, and the highest seats in the synagogues, and the best places at feasts;
Who devour widows’ houses, and for a show make long prayers: the same shall receive greater condemnation.
