Lukáš 18
1 Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit:
Sade han ock en liknelse till dem derom, att man skall alltid bedja, och icke förtröttas;
2 „V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel.
Sägandes: En domare var uti en stad, den icke fruktade Gud, och ej heller hade försyn för några mennisko;
3 Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil.
Så var i samma stad en enka; hon kom till honom, och sade: Hjelp mig ifrå min trätobroder.
4 Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,
Och han ville icke till någon tid. Sedan sade han vid sig: Ändock jag icke fruktar Gud, ej heller hafver försyn för någon mennisko;
5 ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘
Dock, fördenskull att denna enkan öfverfaller mig så svåra, måste jag fly henne rätt, att hon icke skall komma på det sista, och ropa på mig.
6 Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.
Och sade Herren: Hörer här, hvad den orätta domaren säger.
7 Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.
Skulle ock icke Gud hämnas sina utkorade, som ropa till honom dag och natt; skulle han hafva tålamod dermed?
8 I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
Jag säger eder, att han skall hämnas dem snarliga. Dock likväl, då menniskones Son kommer, månn han skall finna tro på jordene?
9 Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:
Sade han ock till somliga, som tröste på sig sjelfva, att de voro rättfärdige, och försmådde andra, denna liknelsen:
10 „Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.
Två män gingo upp i templet till att bedja; den ene en Pharisee, och den andre en Publican.
11 Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní.
Phariseen stod och bad så vid sig sjelf: Jag tackar dig Gud, att jag är icke såsom andra menniskor, röfvare, orättfärdige, horkarlar, eller ock såsom denne Publicanen.
12 Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘
Jag fastar två resor i veckone, och gifver tiond af allt det jag äger.
13 Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘“
Och Publicanen stod långt ifrån, och ville icke lyfta sin ögon upp till himmelen; utan slog sig för sitt bröst, och sade: Gud, miskunda dig öfver mig syndare.
14 Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
Jag säger eder: Denne gick dädan hem igen rättfärdigad, mer än den andre; ty den sig upphöjer, han varder förnedrad; och den sig förnedrar, han varder upphöjd.
15 Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.
Så båro de ock barn till honom, att han skulle taga på dem; då hans Lärjungar det sågo, näpste de dem.
16 Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;
Men Jesus kallade dem till sig, och sade: Låter barnen komma till mig, och förmener dem icke; ty sådana hörer Guds rike till.
17 kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
Sannerliga säger jag eder: Hvilken som icke tager Guds rike som ett barn, han skall icke komma derin.
18 Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“ (aiōnios g166)
Och frågade honom en öfverste, sägandes: Gode Mästar, hvad skall jag göra, att jag må få evinnerligit lif? (aiōnios g166)
19 Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!
Sade Jesus till honom: Hvi kallar du mig godan? Ingen är god, utan allena Gud.
20 Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“
Budorden vetst du: Du skall icke bedrifva hor; du skall icke dräpa; du skall icke stjäla; du skall icke säga falskt vittnesbörd; du skall ära din fader och dina moder.
21 Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“
Då sade han: Allt detta hafver jag hållit af min ungdom.
22 Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
Då Jesus det hörde, sade han till honom: Än fattas dig ett; sälj bort allt det du hafver, och skift emellan de fattiga, och du skall få en skatt i himmelen; och kom, och följ mig.
23 Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
Då han det hörde, vardt han storliga bedröfvad; ty han var ganska rik.
24 Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.
Då Jesus såg honom vara mägta bedröfvad, sade han: O! med huru stor plats komma de i Guds rike, som penningar hafva;
25 To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Ty snarare kan en camel gå igenom ett nålsöga, än en riker komma in i Guds rike.
26 Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“
Då sade de som det hörde: Ho kan då varda salig?
27 On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“
Men han sade: Det omöjeligit är för menniskom, det är möjeligit för Gud.
28 Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“
Då sade Petrus: Si, vi hafve all ting öfvergifvit, och följt dig.
29 Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny.
Sade han till dem: Sannerliga säger jag eder; ingen är den som hafver öfvergifvit hus, eller föräldrar, eller bröder, eller hustru, eller barn, för Guds rikes skull;
31 Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka.
Då tog Jesus till sig de tolf, och sade till dem: Si, vi gåm upp till Jerusalem, och all ting skola fullbordad varda, som skrifven äro af Propheterna om menniskones Son.
32 Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě.
Ty han skall öfverantvardas Hedningom, och begabbas, och försmädas, och bespottas.
33 Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“
Och sedan de hafva hudflängt honom, skola de döda honom; och tredje dagen skall han uppstå igen.
34 Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
Men de förstodo der intet af, och talet var dem så fördoldt, att de icke förstodo hvad som sades.
35 Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral.
Så hände sig, att när han kom in mot Jericho, satt en blinder vid vägen, och tiggde.
36 Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat.
Och när han hörde folket framgå, frågade han hvad det var?
37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu.
Då sade de till honom, att Jesus af Nazareth gick der fram.
38 Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“
Då ropade han, och sade: Jesu, Davids Son, varkunna dig öfver mig.
39 Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“
Men de, som föregingo, näpste honom, att han skulle tiga; men han ropade dessmer: Davids Son, varkunna dig öfver mig.
40 Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě.
Då stadnade Jesus, och böd leda honom till sig. Då han kom fram, frågade han honom,
41 Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“
Sägandes: Hvad vill du, att jag skall göra dig? Då sade han: Herre, att jag måtte få min syn.
42 Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“
Och Jesus sade till honom: Haf din syn; din tro hafver frälst dig.
43 V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
Och straxt fick han sin syn igen, och följde honom, prisandes Gud. Och allt folket, som detta sågo, lofvade Gud.
