Lukáš 18
1 Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit:
Les narró también una parábola con respecto a la necesidad de hablar ellos siempre con Dios y no desmayar:
2 „V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel.
Había un juez en una ciudad que no temía a Dios ni respetaba a hombre.
3 Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil.
Había también una viuda en aquella ciudad que iba ante él y decía: Hazme justicia contra mi oponente.
4 Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,
No quería por un tiempo, pero después de esto se dijo: Aunque no temo a Dios, ni respeto a hombre,
5 ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘
por cuanto esta viuda me causa molestia, le haré justicia, no sea que al venir de continuo me agote la paciencia.
6 Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.
Y dijo el Señor: Oigan al juez injusto.
7 Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.
¿Dios de ningún modo hará la justicia a sus escogidos que claman a Él día y noche? ¿Demorará en responderles?
8 I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
Les digo que con prontitud les hará justicia. Pero cuando el Hijo del Hombre venga, ¿hallará la fe en la tierra?
9 Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:
Narró esta parábola a unos que confiaban en ellos mismos como justos y menospreciaban a los demás:
10 „Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.
Dos hombres subieron al Templo a hablar con Dios: el uno fariseo y el otro publicano.
11 Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní.
El fariseo se puso en pie y hablaba consigo mismo: Dios, te doy gracias porque no soy como los demás hombres: ladrones, injustos, adúlteros, ni aun como este publicano.
12 Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘
Ayuno dos veces [por] semana y doy diezmo de todo lo que me gano.
13 Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘“
Pero el publicano, situado lejos, no quería ni aun levantar los ojos al cielo, sino golpeaba su pecho y decía: ¡Dios, compadécete de mí, pecador!
14 Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
Les digo que éste bajó a su casa justificado y no el otro, porque todo el que se enaltece será humillado, y el que se humilla será enaltecido.
15 Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.
Le presentaban también los niños para que los tocara. Al ver esto, los discípulos los reprendían.
16 Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;
Pero Jesús los llamó y les dijo: Dejen que los niños vengan a Mí, y no se lo impidan, porque de ellos es el reino de Dios.
17 kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
En verdad les digo: El que no reciba el reino de Dios como un niño, que de ningún modo entre en él.
18 Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“ (aiōnios g166)
Un dignatario le preguntó: Maestro bueno, ¿qué hago para heredar [la] vida eterna? (aiōnios g166)
19 Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!
Jesús le preguntó: ¿Por qué me llamas bueno? Nadie es bueno, sino uno solo: Dios.
20 Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“
Sabes los Mandamientos: No adulteres, no asesines, no robes, no des falso testimonio, honra a tu padre y a tu madre.
21 Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“
Y él respondió: Todo esto guardé desde [la] juventud.
22 Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
Cuando Jesús lo oyó le dijo: Aún te falta uno: Vende todo lo que tienes. Repártelo a los pobres y tendrás un tesoro en [el] cielo. Y ven, sígueme.
23 Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
Cuando oyó esto se entristeció profundamente porque era muy rico.
24 Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.
Jesús lo miró y dijo: ¡Cuán difícilmente entran los ricos en el reino de Dios!
25 To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Es más fácil pasar un camello por un ojo de aguja que entrar un rico en el reino de Dios.
26 Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“
Entonces los que lo oyeron le preguntaron: ¿Quién puede ser salvo?
27 On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“
Y Él respondió: Lo imposible para [los] hombres es posible para Dios.
28 Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“
Luego Pedro le dijo: Mira: Nosotros dejamos todo y te seguimos.
29 Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny.
Entonces Él les contestó: En verdad les digo que nadie hay que deje casa, esposa, hermanos, padres o hijos por causa del reino de Dios
31 Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka.
[Jesús] tomó consigo a los 12 y les dijo: Miren, subimos a Jerusalén. Se cumplirán todas las cosas que fueron escritas por los profetas con respecto al Hijo del Hombre.
32 Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě.
Porque será entregado a los gentiles, ridiculizado, maltratado, escupido,
33 Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“
y después de azotarlo, lo asesinarán. Pero al tercer día será resucitado.
34 Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
Ellos nada de esto entendieron. Esta Palabra era oculta de ellos. No entendían lo que se les decía.
35 Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral.
Cuando [Él] se acercó a Jericó, un ciego estaba sentado junto al camino y mendigaba.
36 Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat.
Al oír que pasaba una multitud, preguntaba qué sería aquello,
37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu.
y le informaron: Que viene Jesús el Nazareno.
38 Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“
Entonces gritó: ¡Jesús, Hijo de David, ten misericordia de mí!
39 Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“
Y los que iban delante lo reprendían para que callara. Pero él gritaba mucho más: ¡Hijo de David, ten misericordia de mí!
40 Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě.
Entonces Jesús se detuvo y pidió que se lo trajeran. Cuando se acercó, le preguntó:
41 Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“
¿Qué quieres que te haga? Y él contestó: Señor, que vea.
42 Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“
Jesús le ordenó: Ve. Tu fe te salvó.
43 V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
Al instante vio. Lo seguía y glorificaba a Dios. Cuando todo el pueblo lo vio, alabó a Dios.
