Lukáš 18
1 Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit:
Kaza im i prispodobu kako valja svagda moliti i nikada ne sustati:
2 „V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel.
“U nekom gradu bio sudac. Boga se nije bojao, za ljude nije mario.
3 Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil.
U tom gradu bijaše i neka udovica. Dolazila k njemu i molila: 'Obrani me od mog tužitelja!'
4 Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,
No on ne htjede zadugo. Napokon reče u sebi: 'Iako se Boga ne bojim nit za ljude marim, ipak,
5 ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘
jer mi udovica ova dodijava, obranit ću je da vječno ne dolazi mučiti me.'”
6 Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.
Nato reče Gospodin: “Čujte što govori nepravedni sudac!
7 Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.
Neće li onda Bog obraniti svoje izabrane koji dan i noć vape k njemu sve ako i odgađa stvar njihovu?
8 I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
Kažem vam, ustat će žurno na njihovu obranu. Ali kad Sin Čovječji dođe, hoće li naći vjere na zemlji?”
9 Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:
Nekima pak koji se pouzdavahu u sebe da su pravednici, a druge potcjenjivahu, reče zatim ovu prispodobu:
10 „Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.
“Dva čovjeka uziđoše u Hram pomoliti se: jedan farizej, drugi carinik.
11 Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní.
Farizej se uspravan ovako u sebi molio: 'Bože, hvala ti što nisam kao ostali ljudi: grabežljivci, nepravednici, preljubnici ili - kao ovaj carinik.'
12 Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘
Postim dvaput u tjednu, dajem desetinu od svega što steknem.'
13 Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘“
A carinik, stojeći izdaleka, ne usudi se ni očiju podignuti k nebu, nego se udaraše u prsa govoreći: 'Bože milostiv budi meni grešniku!'
14 Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
Kažem vam: ovaj siđe opravdan kući svojoj, a ne onaj! Svaki koji se uzvisuje, bit će ponižen; a koji se ponizuje, bit će uzvišen.”
15 Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.
A donosili mu i dojenčad da ih se dotakne. Vidjevši to, učenici im branili.
16 Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;
A Isus ih dozva i reče: “Pustite dječicu neka dolaze k meni i ne priječite im jer takvih je kraljevstvo Božje.”
17 kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
“Zaista, kažem vam, tko ne primi kraljevstva Božjega kao dijete, ne, u nj neće ući.”
18 Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“ (aiōnios g166)
I upita ga neki uglednik: “Učitelju dobri, što mi je činiti da baštinim život vječni?” (aiōnios g166)
19 Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!
Reče mu Isus: “Što me zoveš dobrim? Nitko nije dobar, doli Bog jedini.
20 Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“
Zapovijedi znaš: Ne čini preljuba! Ne ubij! Ne ukradi! Ne svjedoči lažno! Poštuj oca svoga i majku!”
21 Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“
A onaj će: “Sve sam to čuvao od mladosti.”
22 Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
Čuvši to, Isus mu reče: “Još ti jedno preostaje: sve što imaš prodaj i razdaj siromasima pa ćeš imati blago na nebu. A onda dođi i idi za mnom.”
23 Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
Kad je on to čuo, ražalosti se jer bijaše silno bogat.
24 Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.
Vidjevši ga, reče Isus: “Kako li je teško imućnicima u kraljevstvo Božje!
25 To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Lakše je devi kroz uši iglene nego bogatašu u kraljevstvo Božje.”
26 Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“
Koji su to čuli, rekoše: “Pa tko se onda može spasiti?”
27 On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“
A on će: “Što je nemoguće ljudima, moguće je Bogu.”
28 Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“
Nato reče Petar: “Evo, mi ostavismo svoje i pođosmo za tobom.”
29 Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny.
Isus će im: “Zaista, kažem vam, nema ga tko bi ostavio kuću, ili ženu, ili braću, ili roditelje, ili djecu poradi kraljevstva Božjega,
31 Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka.
I uzevši sa sobom dvanaestoricu, reče im: “Evo uzlazimo u Jeruzalem i na Sinu Čovječjem ispunit će se sve što su napisali proroci:
32 Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě.
doista, bit će predan poganima, izrugan, zlostavljan i popljuvan;
33 Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“
i pošto ga izbičuju, ubit će ga, ali on će treći dan ustati.”
34 Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
No oni ništa od toga ne razumješe. Te im riječi bijahu skrivene i ne shvaćahu što bijaše rečeno.
35 Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral.
A kad se približavao Jerihonu, neki slijepac sjedio kraj puta i prosio.
36 Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat.
Čuvši gdje mnoštvo prolazi, raspitivao se što je to.
37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu.
Rekoše mu: “Isus Nazarećanin prolazi.”
38 Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“
Tada povika: “Isuse, Sine Davidov, smiluj mi se!”
39 Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“
Oni ga sprijeda ušutkivali, ali on je još jače vikao: “Sine Davidov, smiluj mi se!”
40 Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě.
Isus se zaustavi i zapovjedi da ga dovedu k njemu. Kad se on približi, upita ga:
41 Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“
“Što hoćeš da ti učinim?” A on će: “Gospodine, da progledam.”
42 Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“
Isus će mu: “Progledaj! Vjera te tvoja spasila.”
43 V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
I umah progleda i uputi se za njim slaveći Boga. I sav narod koji to vidje dade hvalu Bogu.
