Lukáš 15
1 Za Ježíšem přicházeli výběrčí daní a jiní lidé se stejně špatnou pověstí, aby si ho poslechli.
Bi lubigaaba leni i tagibiadi danba den kpendi Jesu kani ki bua ki gbadi o maama.
2 Farizejové a učitelé zákona se nad tím pohoršovali a říkali: „S takovou sebrankou se přátelí a sedá s nimi za jedním stolem!“
Falisieninba leni li balimaama bangikaaba den yenbidi ki tua: “O joa na gaani i tagibiadi danba cangu ki go di leni ba.”
3 Ježíš na to odpověděl podobenstvím:
Lani Jesu den pua ba mi naa kpanjama:
4 „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jedna z nich by se mu zaběhla, nepokusil by se ji nalézt? Těch devadesát devět ponechá na pastvě a půjde za tou ztracenou tak dlouho, dokud ji nenalezne.
“Yi siiga yua pia pe kobiga ke yendo bia, naani waa baa ŋa ya piiyiadi n peyiadi n sieni bi kpaakaanu li fuali nni ki ŋoadi yua n yaadi yeni hali ki ban le o?
5 Když ji najde, vezme ji na ramena
O ya laa o o baa taa ki bugi o leni li pamanli.
6 a s radostí ji ponese domů. Svolá své přátele a sousedy a vybídne je: ‚Radujte se se mnou, našel jsem svou ztracenou ovečku.‘
O ya ban pundi o denpo, o baa yini o danlinba leni o yieninlieba ki yedi ba: 'Taani mani leni nni tin mangi ti pala, kelima n laa n pia, yua n den bia yeni.'
7 Říkám vám, že v nebi je daleko větší radost nad jedním ztraceným člověkem, který lituje svých hříchů, než nad devadesáti devíti takovými, kteří si myslí, že pokání nepotřebují.
N yedi yi, li pamanli baa ye tanpoli po kelima ti tuonbiadi daano yendo yua n biidi o pali o tuonbiadi po ki lebidi o yama, ki cie niteginkaaba piiyia n niba yia yaaba n kaa nua ke mi lebidima yeni tie tiladi yaapo.
8 Nebo si představte ženu, která má deset stříbrných mincí a jedna se jí doma někam zakutálí. Nerozsvítí světlo, nevymete kouty a nebude hledat tak dlouho, až peníz najde?
Bi o pua ya pia kujapiena piiga ke yenli bia, naani waa baa cuoni ki fidisanga, ki pidi li dieli ki ya lingi li dindini hali ki ban le o cili?
9 Určitě pak svolá přítelkyně a sousedky a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, našla jsem svůj ztracený peníz.‘
O ya laa li, o baa yini o danlinba leni o yieninlieba ki yedi ba: 'Taani mani leni nni tin mangi ti pala kelima n laa n kujapienli yaali n bia yeni.'
10 Říkám vám: Zrovna takovou radost mají v nebi andělé nad jedním ztraceným člověkem, který lituje svých hříchů.“
N yedi yi, li baa tie yene tanpoli po. U Tienu malekinba baa mangi bi pala kelima ti tuonbiadi daano yendo yua n biidi o pali o tuonbiadi po ki lebidi o yama.”
11 Ježíš dále vyprávěl: „Jeden muž měl dva syny.
O go den yedi: “O joa den ye ki pia bonjala lie.
12 Mladší přišel za otcem a řekl: ‚Otče, dej mi už teď podíl z dědictví, které nám chceš jednou odkázat.‘A tak otec rozdělil svůj majetek mezi oba syny.
O bonwaalo den yedi o baa: 'N baa, boagidi ŋan bili npo ya faali a piama nni ki teni nni.' O joa yeni den boagidi ba o piama.
13 Po několika dnech zpeněžil ten mladší svůj podíl a odešel daleko od domova. Tam prohýřil všechno, co měl.
Lan tieni dana waamu o bonwaalo den taa o ya biinu kuli ki gedi ya diema n foagi. O den biani o ya faali kuli kelima o bibiadima po.
14 A nejenže všechno utratil; v té krajině vypukl hlad, a tak neměl co do úst.
Wan den biani likuli, mi konbiadima den baa mi diema yeni, ke o cili ki luo yaala n tie tiladi o yema po kuli.
15 Konečně si našel práci u jednoho sedláka. Ten ho poslal na pole pást vepře.
Lani o den gedi ki mia li tuonli dotieyendo kani ke o gedini o kuanu po ke wan ban ya kpa i duoli.
16 Byl by se rád dosyta najedl alespoň sladkých lusků, kterými krmili vepře, ale nikdo mu nic nedal.
Mi koma po o den bua ki ya di i duoli n di ya jiema, ama oba kuli ki puni o.
17 A tak šel do sebe a uvažoval: ‚Dělníci mého otce mají jídla více, než mohou spotřebovat, a já tu umírám hlady.
Lani o den kpaagi ki laa o yama nni ki yedi o pali nni: 'N baa tuonsoanba pia li bonjekaala ke li kandi ke mini ti ye ne ki kpe mi koma.
18 Půjdu za ním a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě
N baa fii ki guani n baa po, ki ban yedi o: N baa, n tudi U Tienu po leni a yaapo kuli.
19 a dobře vím, že si nezasloužím, abys mne ještě nazýval svým synem. Najmi mne, prosím, jako dělníka.‘
Mii go pundi ban yini nni a bijua. Ya tuuni nni nani ŋan baa soani a tuonsoalo maama.”
20 A tak se vydal na cestu k domovu. Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.
Lani o den fii ki guani o baa po. Wan daa den ye hali foagima, o baa den laa o ke mi niŋima cuo o, ke o sani ki ban bibi o ki gobini o leni mi buama.
21 ‚Otče, ‘řekl syn, ‚zhřešil jsem proti Bohu a proti tobě, nejsem hoden, abych byl ještě tvým synem.‘
O bijua den yedi o: 'N baa, n tudi U Tienu po leni a yaapo kuli. Mii go pundi ban yini nni a bijua.
22 Ale otec nařídil služebníkům: ‚Rychle přineste nejlepší šaty, navlékněte mu synovský prsten a obujte ho!
Ama o baa den yedi o naacenba: 'Jaligi mani ki cuani ya liadi cianli n ŋani ki cie ki lani o, ki pilini omi ñoagibima ki pilini o ti cacaadi moko.
23 Poražte vykrmené tele a připravte hostinu. Oslavíme společně návrat mého syna.
Taa mani li naatonbiwubidili ki kodi li, tin je ki mangi bi pala.
24 Vždyť je to, jako by umřel, a zase oživl. Byl ztracen, a je nalezen.‘A tak oslavovali jeho návrat.
Kelima n bijua na den kpe ki goa ki faadi, o den yaadi ke n goa ki laa o.' Bi den cili ki mangidi bi pala.
25 Starší syn se vracel z pole a uslyšel hluk hostiny.
Li den sua ke o bijakpelo ye u kuanu po. Wan den kpendi ki nagini ku diegu, o den gbadi ti baantiadi ke bi pua ki ciaga.
26 Zavolal si jednoho sluhu a zeptal se, co se děje.
O den yini naacenyendo ki buali o lan tie yaala.
27 Sluha řekl: ‚Tvůj bratr přišel domů a otec dal porazit pěkné tele z radosti, že se mu syn vrátil zdráv.‘
O naacemo den yedi o: 'A waalo n goa ki kpeni, a baa n laa o leni laafia yene ke o kodi tin wubi ya naatonbiwubidili.'
28 Starší bratr se rozhněval a vůbec nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu.
Lani o bijakpelo yeni pali den beni, ke o yie ke o kan kua. O baa den ñani ki miamia ke wan kua.
29 Ale syn mu vyčítal: ‚Tolik let jsem pro tebe dřel, ve všem tě poslechl a co z toho mám? Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
O den goa ki yedi ba: 'Diidi ki le, n tuuni apo ŋali ya bina n yaba, mii yie a ñoabonli liba kuli, ama ŋaa puni nni baa ŋoabiga ke mini leni n danlinba n taani ki je ki mangi ti pala.
30 A teď, když se vrátil tenhle tvůj synáček, který všechno prohýřil s děvkami, ještě mu vystrojíš hostinu.‘
Ama a bijua yua n ban dini a ŋalimano leni a poconcona yeni n goa ki kpeni, wani yaapo yo ke a kodi tin wubi ya naatonbiwubidili.'
31 ‚Hochu, ‘řekl otec, ‚my jsme tu přece vždycky byli spolu a ty víš, že všechno, co mám, je tvoje.
O baa den goa ki yedi o: 'N bijua, a ye leni nni yogunu kuli, min pia yaala kuli tie a yaala.
32 Ale teď nemůžeme dělat nic jiného než se radovat. Vždyť tvůj bratr, kterého jsme považovali za mrtvého, žije, ztratil se a je nalezen.‘“
Li pundi tin je ki go mangi ti pala kelima a waalo na den kpe ki go faadi, o den yaadi ke ti goa ki laa o.'”
