Lukáš 14
1 Jednou v sobotu pozval významný farizej Ježíše do svého domu, aby s ním pojedl. Všichni přítomní pozorně sledovali, zda Ježíš dodrží všechny předpisy zákona.
Jésus était entré dans la maison d'un des principaux Pharisiens, pour y prendre un repas; c'était un jour de sabbat. Aussi chacun l'observait-il,
2 V blízkosti Ježíšově se objevil muž postižený těžkou vodnatelností.
car il y avait là, devant lui, un homme hydropique.
3 Ježíš se na farizeje a vykladače zákona obrátil s otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“
Jésus s'adressa aux légistes et aux Pharisiens. «Est-il permis, oui ou non, de guérir le jour du sabbat?» leur demanda-t-il. Ils gardèrent le silence.
4 To jim zavřelo ústa. Ježíš se muže dotkl, uzdravil ho a poslal pryč.
Alors il toucha de la main l'hydropique, le guérit et le congédia.
5 Pak jim ještě řekl: „Kdyby někomu z vás spadlo dítě nebo dobytče do jámy, nevytáhli byste ho, i kdyby byla sobota?“
Puis, s'adressant toujours à eux, il dit: «Lequel d'entre vous, si son fils ou son boeuf vient à tomber dans un puits, un jour de sabbat, ne l'en retire aussitôt?»
6 A zase nevěděli, co na to odpovědět.
A cela ils ne surent que répondre.
7 Všiml si, jak se někteří hosté snaží zaujmout čestná místa u stolu, a řekl jim:
Ayant remarqué que les convives choisissaient les premières places, il leur raconta une parabole:
8 „Pozve-li vás někdo na svatbu, nesedejte si na přední místa. Mohlo by se totiž stát, že by přišel někdo váženější než vy a bylo by trapné, kdybyste mu se zahanbením museli ustoupit. Není lépe posadit se skromně stranou a nechat hostitele říci: ‚Pojď, příteli, posaď se blíž?‘To ti bude v očích druhých ke cti.
«Quand tu seras invité par quelqu'un à des noces, dit-il, ne va pas t'installer à la première place, de peur qu'un personnage plus considérable que toi, se trouvant parmi les invités,
celui qui vous a conviés l'un et l'autre ne vienne te dire: «Donne-lui ta place» et que tu n'aies alors la confusion d'aller occuper la dernière place.
Tout au contraire, quand tu seras invité, va te mettre à la dernière place, et alors, quand arrivera celui qui t'a invité, il te dira: «Mon ami, monte plus haut.» Ce sera pour toi un honneur devant tous les convives;
11 Protože každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, ale kdo se umí pokořit, ten bude povýšen.“
car quiconque s'élève lui-même sera abaissé, et quiconque s'abaisse lui-même sera élevé.»
12 A hostiteli řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele, sourozence, příbuzné či vlivné známé. Oni by zase na oplátku pozvali tebe, aby nezůstali nic dlužni.
Il disait aussi à son hôte: «Quand tu donnes à déjeuner ou à dîner, ne convoque ni tes amis, ni tes frères, ni tes parents, ni tes riches voisins, de crainte qu'ils ne t'invitent à leur tour et ne te rendent ce qu'ils auront reçu de toi.
13 Raději pozvi chudé, zmrzačené, kulhavé a slepé.
Tout au contraire, quand tu fais un festin, appelles-y des pauvres, des infirmes, des estropiés, des aveugles.
14 Ti nemají, čím by ti to vynahradili, ale ty budeš mít radost. Takový čin nebude zapomenut ani na věčnosti.“
Heureux seras-tu, parce qu'ils n'ont pas de quoi te rendre ce festin; et il te sera rendu à la résurrection des justes.»
15 Jeden z hostů ho slyšel a řekl: „Jaká pocta pro každého, kdo bude pozván ke stolu v Božím království.“
A ces mots, un des convives lui dit: «Heureux qui sera du banquet dans le Royaume de Dieu!» —
16 Na to mu vyprávěl Ježíš podobenství: „Jeden muž připravoval velkou hostinu a pozval na ni mnoho lidí.
«Un homme, lui dit Jésus, donna un grand dîner, et y convia beaucoup de monde.
17 Když se už přiblížil ten slavnostní den, poslal svého sluhu k pozvaným se vzkazem: ‚Přijďte, vše je uchystáno!‘
A l'heure du repas, il envoya son serviteur dire aux invités: «Venez, parce que tout est prêt.»
18 Ale pozvaní se začali svorně vymlouvat. Jeden řekl: ‚Koupil jsem pole a musím ho jít obhlédnout. Prosím tě, omluv mě u svého pána.‘
Mais tous, comme de concert, commencèrent à s'excuser.
19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět volských spřežení a chci je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘
«J'ai acheté un champ, dit le premier, il est de toute nécessité que j'aille le voir. Je t'en prie, tiens-moi pour excusé.» — «J'ai acheté cinq paires de boeufs, dit un autre, et je vais les essayer. Je t'en prie, tiens-moi pour excusé.» —
20 Jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil. Uznáš, že teď nemohu přijít.‘
«J'ai pris femme, dit un autre encore, donc je ne puis venir.»
21 Když se sluha vrátil a sdělil vše svému pánovi, ten se rozhněval a nařídil mu: ‚Vyjdi rychle do ulic a na náměstí a pozvi chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘
Le serviteur revint et raconta cela à son maître. Se mettant en colère, le maître de maison dit alors à son serviteur: «Parcours à la hâte les places publiques et les rues de la ville, et amène ici les pauvres, les infirmes, les aveugles, les estropiés.»
22 Když se tak stalo, oznámil sluha pánovi: ‚Splnil jsem tvůj příkaz a ještě zbývá místo.‘
Quand le serviteur lui dit: «Seigneur, on a fait ce que tu as ordonné», et il y a encore de la place,
23 Pán mu řekl: ‚Prohledej ohrady a příkopy a přiveď všechny tuláky a pobudy, ať se můj dům naplní. Přemluv i ty, kteří by si sami netroufali.
le maître lui répondit: «Va dans les chemins et le long des haies et contrains les gens d'entrer, afin que ma maison soit pleine.
24 Ale to vám říkám, žádný z těch pozvaných nevděčníků neokusí nic z mé hostiny.‘“
Je vous le déclare, en effet, aucun de ces hommes qui étaient «les invités» ne prendra part à mon festin.»
25 Když se Ježíš zase vydal na cestu, doprovázely ho davy lidí. Obrátil se k nim a řekl:
Il était suivi de foules immenses; il se tourna vers elles et leur dit:
26 „Kdo se chce ke mně připojit a nemiluje mne víc než svého otce, matku, ženu, děti, bratry a sestry a dokonce víc než sám sebe, nemůže se stát mým učedníkem.
«Si quelqu'un vient à moi et ne hait pas et son père et sa mère, et sa femme et ses enfants, et ses frères et ses soeurs, plus encore: sa propre vie, il ne peut être mon disciple.»
27 Kdo není ochoten vzít na sebe těžkosti, které mu nastanou, když mne bude následovat, nemůže být mým učedníkem.
«Celui qui ne porte pas sa croix, et ne marche pas à ma suite, ne peut être mon disciple.»
28 Kdo chce stavět dům, musí si nejprve udělat rozpočet a odhadnout, bude-li mít dost prostředků na to, aby stavbu dokončil.
«Quel est celui d'entre vous qui, voulant bâtir une tour, ne réfléchisse d'abord, ne calcule la dépense, ne voie s'il a de quoi l'achever?
29 Když tak neučiní, stavbu začne, ale nedokončí ji. Všichni se mu vysmějí a řeknou:
Il craindrait, après avoir jeté les fondements, de ne pouvoir achever. Tous ceux qui verraient cela se moqueraient de lui.
30 ‚Podívejte se, chtěl stavět, ale nemá na to.‘
«Le voilà, diraient-ils, l'homme qui a commencé à bâtir et quia été dans l'impossibilité d'achever!»
31 A když panovníkovi hrozí válka, neporadí se nejprve, zda se může se svými deseti tisíci vojáky postavit proti dvaceti tisícům?
«Quel est encore le roi, sur le point de faire la guerre à un autre roi, qui ne réfléchisse d'abord, qui n'examine s'il est capable, avec dix mille hommes, de marcher à la rencontre de celui qui s'avance sur lui avec vingt mille?
32 Nepošle raději mírové poselstvo dříve, než ho nepřítel napadne?
S'il en est incapable, alors que l'ennemi est encore loin, il lui envoie une ambassade avec des propositions de paix.»
33 A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát.
«Ainsi donc, quiconque ne renonce pas à tout ce qu'il possède ne peut être mon disciple.»
34 Sůl je dobrá věc, ale k čemu bude, ztratí-li svou chuť a schopnost bránit hnilobě?
«Le sel est bon; mais si le sel s'affadit, avec quoi lui rendra-t-on sa saveur?
35 Ani k hnojení se nehodí, musí se vyhodit. Snažte se pochopit, co vám říkám.“
Il n'est plus propre à rien, ni pour la terre, ni pour le fumier. On le jette dehors. Que celui qui a des oreilles pour entendre, entende.»
