Lukáš 1
1 Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků.
Quoniam quidem multi conati sunt ordinare narrationem, quae in nobis completae sunt, rerum:
sicut tradiderunt nobis, qui ab initio ipsi viderunt, et ministri fuerunt sermonis:
3 Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji,
visum est et mihi, assecuto omnia a principio diligenter, ex ordine tibi scribere, optime Theophile,
4 abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.
ut cognoscas eorum verborum, de quibus eruditus es, veritatem.
5 Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova.
Fuit in diebus Herodis, regis Iudaeae, sacerdos quidam nomine Zacharias de vice Abia, et uxor illius de filiabus Aaron, et nomen eius Elisabeth.
6 Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy.
Erant autem iusti ambo ante Deum, incedentes in omnibus mandatis, et iustificationibus Domini sine querela,
7 Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.
et non erat illis filius eo quod esset Elisabeth sterilis, et ambo processissent in diebus suis.
8 Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost.
Factum est autem, cum sacerdotio fungeretur Zacharias in ordine vicis suae ante Deum,
9 Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.
secundum consuetudinem sacerdotii, sorte exiit ut incensum poneret, ingressus in templum Domini:
10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem.
et omnis multitudo populi erat orans foris hora incensi.
11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava.
Apparuit autem illi Angelus Domini, stans a dextris altaris incensi.
12 Zachariáš se vyděsil.
Et Zacharias turbatus est videns, et timor irruit super eum.
13 Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).
Ait autem ad illum Angelus: Ne timeas Zacharia, quoniam exaudita est deprecatio tua: uxor tua Elisabeth pariet tibi filium, et vocabis nomen eius Ioannem:
14 Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděčni, že se narodil.
et erit gaudium tibi, et exultatio, et multi in nativitate eius gaudebunt:
15 Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje. Duch svatý ho naplní hned od narození.
erit enim magnus coram Domino: vinum, et siceram non bibet, et Spiritu sancto replebitur adhuc ex utero matris suae:
16 Mnohé z židů přivede zpět k Bohu, jejich skutečnému Pánu.
et multos filiorum Israel convertet ad Dominum Deum ipsorum:
17 Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči pro pravdu. Jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“
et ipse praecedet ante illum in spiritu, et virtute Eliae: ut convertat corda patrum in filios, et incredulos ad prudentiam iustorum, parare Domino plebem perfectam.
18 Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“
Et dixit Zacharias ad Angelum: Unde hoc sciam? ego enim sum senex, et uxor mea processit in diebus suis.
19 Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy.
Et respondens Angelus dixit ei: Ego sum Gabriel, qui asto ante Deum: et missus sum loqui ad te, et haec tibi evangelizare.
20 Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“
Et ecce eris tacens, et non poteris loqui usque in diem, quo haec fiant, pro eo quod non credidisti verbis meis, quae implebuntur in tempore suo.
21 Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde.
Et erat plebs expectans Zachariam: et mirabantur quod tardaret ipse in templo.
22 Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění.
Egressus autem non poterat loqui ad illos, et cognoverunt quod visionem vidisset in templo. Et ipse erat innuens illis, et permansit mutus.
23 Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.
Et factum est, ut impleti sunt dies officii eius abiit in domum suam:
24 Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce.
post hos autem dies concepit Elisabeth uxor eius, et occultabat se mensibus quinque, dicens:
25 Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“
Quia sic fecit mihi Dominus in diebus, quibus respexit auferre opprobrium meum inter homines.
26 Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu
In mense autem sexto, missus est Angelus Gabriel a Deo in civitatem Galilaeae, cui nomen Nazareth,
27 k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu.
ad Virginem desponsatam viro, cui nomen erat Ioseph, de domo David, et nomen virginis Maria.
28 Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“
Et ingressus Angelus ad eam dixit: Ave gratia plena: Dominus tecum: Benedicta tu in mulieribus.
29 Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl.
Quae cum audisset, turbata est in sermone eius, et cogitabat qualis esset ista salutatio.
30 Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat.
Et ait Angelus ei: Ne timeas Maria, invenisti enim gratiam apud Deum.
31 Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje).
ecce concipies in utero, et paries filium, et vocabis nomen eius IESUM.
32 Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘.
hic erit magnus, et Filius Altissimi vocabitur, et dabit illi Dominus Deus sedem David patris eius:
33 Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ (aiōn g165)
et regnabit in domo Iacob in aeternum, et regni eius non erit finis. (aiōn g165)
34 Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“
Dixit autem Maria ad Angelum: Quomodo fiet istud, quoniam virum non cognosco?
35 Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného.
Et respondens Angelus dixit ei: Spiritus sanctus superveniet in te, et virtus Altissimi obumbrabit tibi. Ideoque et quod nascetur ex te Sanctum, vocabitur Filius Dei.
36 Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“
Et ecce Elisabeth cognata tua, et ipsa concepit filium in senectute sua: et hic mensis sextus est illi, quae vocatur sterilis:
quia non erit impossibile apud Deum omne verbum.
38 Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“Pak anděl odešel.
Dixit autem Maria: Ecce ancilla Domini, fiat mihi secundum verbum tuum. Et discessit ab illa Angelus.
39 Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou.
Exurgens autem Maria in diebus illis abiit in montana cum festinatione, in civitatem Iuda:
40 Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch
Et intravit in domum Zachariae, et salutavit Elisabeth.
Et factum est, ut audivit salutationem Mariae Elisabeth, exultavit infans in utero eius: et repleta est Spiritu sancto Elisabeth:
42 a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem.
et exclamavit voce magna, et dixit: Benedicta tu inter mulieres, et benedictus fructus ventris tui.
43 Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána!
Et unde hoc mihi ut veniat mater Domini mei ad me?
44 Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo.
Ecce enim ut facta est vox salutationis tuae in auribus meis, exultavit in gaudio infans in utero meo.
45 Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“
et beata, quae credidisti, quoniam perficientur ea, quae dicta sunt tibi a Domino.
46 Nato se Marie začala modlit: „Celým srdcem chválím Pána
Et ait Maria: Magnificat anima mea Dominum:
47 a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
et exultavit spiritus meus in Deo salutari meo.
48 Mne, nepatrné, si povšiml. Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat pro velké věci, které mi Bůh prokázal. Je mocný a svatý,
Quia respexit humilitatem ancillae suae: ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes.
Quia fecit mihi magna qui potens est: et sanctum nomen eius.
50 ale neustále se slitovává nad těmi, kteří ho ctí v kterékoliv době.
Et misericordia eius a progenie in progenies timentibus eum.
51 Vztahuje svoji mocnou ruku, aby mařil plány pyšných,
Fecit potentiam in brachio suo: dispersit superbos mente cordis sui.
52 aby sesazoval mocné z trůnů, pozvedal ponížené,
Deposuit potentes de sede, et exaltavit humiles.
53 sytil hladové dobrými věcmi a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
Esurientes implevit bonis: et divites dimisit inanes.
54 Ujímá se svého lidu, Izraele, protože slíbil našim otcům,
Suscepit Israel puerum suum, recordatus misericordiae suae.
Sicut locutus est ad patres nostros, Abraham, et semini eius in saecula. (aiōn g165)
56 Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Mansit autem Maria cum illa quasi mensibus tribus: et reversa est in domum suam.
57 Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn.
Elisabeth autem impletum est tempus pariendi, et peperit filium.
58 Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil.
Et audierunt vicini, et cognati eius quia magnificavit Dominus misericordiam suam cum illa, et congratulabantur ei.
59 Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš.
Et factum est in die octavo, venerunt circumcidere puerum, et vocabant eum nomine patris sui Zachariam.
60 Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan.
Et respondens mater eius, dixit: Nequaquam, sed vocabitur Ioannes.
61 Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“
Et dixerunt ad illam: Quia nemo est in cognatione tua, qui vocetur hoc nomine.
62 Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec.
Innuebant autem patri eius, quem vellet vocari eum.
63 Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“
Et postulans pugillarem scripsit, dicens: Ioannes est nomen eius. Et mirati sunt universi.
64 A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu.
Apertum est autem illico os eius, et lingua eius, et loquebatur benedicens Deum.
65 Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách.
Et factus est timor super omnes vicinos eorum: et super omnia montana Iudaeae divulgabantur omnia verba haec:
66 Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc.
et posuerunt omnes, qui audierant in corde suo, dicentes: Quis, putas, puer iste erit? Etenim manus Domini erat cum illo.
67 Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:
Et Zacharias pater eius repletus est Spiritu sancto: et prophetavit, dicens:
68 „Chvála Pánu, Bohu Izraele, že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
Benedictus Dominus Deus Israel, quia visitavit, et fecit redemptionem plebis suae:
69 Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
Et erexit cornu salutis nobis: in domo David pueri sui.
Sicut locutum est per os sanctorum, qui a saeculo sunt, prophetarum eius: (aiōn g165)
71 Ten nás vytrhne z rukou nepřátel a všech, kteří nás nenávidí.
Salutem ex inimicis nostris, et de manu omnium, qui oderunt nos:
72 Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům a ke své smlouvě s nimi.
Ad faciendam misericordiam cum patribus nostris: et memorari testamenti sui sancti.
73 Vždyť se zavázal Abrahamovi, že jednou budeme sloužit Bohu po celý život, zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni. A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího. Připravíš cestu Božímu Synu: Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit a odpustit jim všechna provinění. V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky. Slunce spásy již vychází,
Iusiurandum, quod iuravit ad Abraham patrem nostrum, daturum se nobis:
Ut sine timore, de manu inimicorum nostrorum liberati, serviamus illi.
In sanctitate, et iustitia coram ipso, omnibus diebus nostris.
Et tu puer, propheta Altissimi vocaberis: praeibis enim ante faciem Domini parare vias eius:
Ad dandam scientiam salutis plebi eius: in remissionem peccatorum eorum:
Per viscera misericordiae Dei nostri: in quibus visitavit nos, oriens ex alto:
79 aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti, a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“
Illuminare his, qui in tenebris, et in umbra mortis sedent: ad dirigendos pedes nostros in viam pacis.
80 Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.
Puer autem crescebat, et confortabatur spiritu: et erat in desertis usque in diem ostensionis suae ad Israel.
