Lukáš 1
1 Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků.
Efterdi mange have taget sig for at forfatte en Beretning om de Ting, som ere fuldbyrdede iblandt os,
således som de, der fra Begyndelsen bleve Øjenvidner og Ordets Tjenere, have overleveret os:
3 Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji,
så har også jeg besluttet, efter nøje at have gennemgået alt forfra, at nedskrive det for dig i Orden, mægtigste Theofilus!
4 abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.
for at du kan erkende Pålideligheden af de Ting, hvorom du er bleven mundtligt undervist.
5 Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova.
I de Dage, da Herodes var Konge i Judæa, var der en Præst af Abias Skifte, ved Navn Sakarias; og han havde en Hustru af Arons Døtre, og hendes Navn var Elisabeth.
6 Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy.
Men de vare begge retfærdige for Gud og vandrede udadlelige i alle Herrens Bud og Forskrifter.
7 Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.
Og de havde intet Barn, efterdi Elisabeth var ufrugtbar, og de vare begge fremrykkede i Alder.
8 Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost.
Men det skete, medens han efter sit Skiftes Orden gjorde Præstetjeneste for Gud,
9 Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.
tilfaldt det ham efter Præstetjenestens Sædvane at gå ind i Herrens Tempel og bringe Røgelseofferet.
10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem.
Og hele Folkets Mængde holdt Bøn udenfor i Røgelseofferets Time.
11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava.
Men en Herrens Engel viste sig for ham, stående ved den højre Side af Røgelsesalteret.
12 Zachariáš se vyděsil.
Og da Sakarias så ham, forfærdedes han, og Frygt faldt over ham.
13 Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).
Men Engelen sagde til ham: "Frygt ikke, Sakarias! thi din Bøn er hørt, og din Hustru Elisabeth skal føde dig en Søn, og du skal kalde hans Navn Johannes.
14 Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděčni, že se narodil.
Og han skal blive dig til Glæde og Fryd, og mange skulle glædes over hans Fødsel;
15 Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje. Duch svatý ho naplní hned od narození.
thi han skal være stor for Herren. Og Vin og stærk Drik skal han ej drikke, og han skal fyldes med den Helligånd alt fra Moders Liv,
16 Mnohé z židů přivede zpět k Bohu, jejich skutečnému Pánu.
og mange af Israels Børn skal han omvende til Herren deres Gud.
17 Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči pro pravdu. Jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“
Og han skal gå foran for ham i Elias's Ånd og Kraft for at vende Fædres Hjerter til Børn og genstridige til retfærdiges Sind for at berede Herren et velskikket folk."
18 Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“
Og Sakarias sagde til Engelen: "Hvorpå skal jeg kende dette? thi jeg er gammel, og min Hustru er fremrykket i Alder."
19 Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy.
Og Engelen svarede og sagde til ham: "Jeg er Gabriel, som står for Guds Åsyn, og jeg er udsendt for at tale til dig og for at forkynde dig dette Glædesbudskab.
20 Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“
Og se, du skal blive stum og ikke kunne tale indtil den Dag, da dette sker, fordi du ikke troede mine Ord, som dog skulle fuldbyrdes i deres Tid,"
21 Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde.
Og folket biede efter Sakarias, og de undrede sig over, at han tøvede i Templet.
22 Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění.
Og da han kom ud, kunde han ikke tale til dem, og de forstode, at han havde set et Syn i Templet; og han gjorde Tegn til dem og forblev stum.
23 Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.
Og det skete, da hans Tjenestes Dage vare fuldendte, gik han hjem til sit Hus.
24 Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce.
Men efter disse Dage blev hans Hustru Elisabeth frugtsommelig, og hun skjulte sig fem Måneder og sagde:
25 Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“
"Således har Herren gjort imod mig i de Dage, da han så til mig for at borttage min Skam iblandt Mennesker:"
26 Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu
Men i den sjette Måned blev Engelen Gabriel sendt fra Gud til en By i Galilæa, som hedder Nazareth,
27 k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu.
til en Jomfru, som var trolovet med en Mand ved Navn Josef, af Davids Hus; og Jomfruens Navn var Maria.
28 Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“
Og Engelen kom ind til hende og sagde: "Hil være dig, du benådede, Herren er med dig, du velsignede iblandt Kvinder!"
29 Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl.
Men hun blev forfærdet over den Tale, og hun tænkte, hvad dette skulde være for en Hilsen.
30 Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat.
Og Engelen sagde til hende: "Frygt ikke, Maria! thi du har fundet Nåde hos Gud.
31 Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje).
Og se, du skal undfange og føde en Søn, og du skal kalde hans Navn Jesus.
32 Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘.
Han skal være stor og kaldes den Højestes Søn; og Gud Herren skal give ham Davids, hans Faders Trone.
33 Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ (aiōn g165)
Og han skal være Konge over Jakobs Hus evindelig, og der skal ikke være Ende på hans Kongedømme." (aiōn g165)
34 Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“
Men Maria sagde til Engelen: "Hvorledes skal dette gå til, efterdi jeg ikke ved af nogen Mand?"
35 Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného.
Og Engelen svarede og sagde til hende: Den Helligånd skal komme over dig, og den Højestes Kraft skal overskygge dig; derfor skal også det hellige, som fødes, kaldes Guds Søn.
36 Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“
Og se, Elisabeth din Frænke, også hun har undfanget en Søn i sin Alderdom, og denne Måned er den sjette for hende, som kaldes ufrugtbar.
Thi intet vil være umuligt for Gud."
38 Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“Pak anděl odešel.
Men Maria sagde: "Se, jeg er Herrens Tjenerinde; mig ske efter dit Ord!" Og Engelen skiltes fra hende.
39 Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou.
Men Maria stod op i de samme Dage og drog skyndsomt til Bjergegnen til en By i Juda.
40 Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch
Og hun kom ind i Sakarias's Hus og hilste Elisabeth.
Og det skete, da Elisabeth hørte Marias Hilsen, sprang Fosteret i hendes Liv. Og Elisabeth blev fyldt med den Helligånd
42 a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem.
og råbte med høj Røst og sagde: "Velsignet er du iblandt Kvinder! og velsignet er dit Livs Frugt!
43 Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána!
Og hvorledes times dette mig, at min Herres Moder kommer til mig?
44 Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo.
Thi se, da din Hilsens Røst nåede mine Øren, sprang Fosteret i mit Liv med Fryd.
45 Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“
Og salig er hun, som troede; thi det skal fuldkommes, hvad der er sagt hende af Herren,"
46 Nato se Marie začala modlit: „Celým srdcem chválím Pána
Og Maria sagde: "Min Sjæl ophøjer Herren;
47 a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
og min Ånd fryder sig over Gud, min Frelser;
48 Mne, nepatrné, si povšiml. Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat pro velké věci, které mi Bůh prokázal. Je mocný a svatý,
thi han har set til sin Tjenerindes Ringhed. Thi se, nu herefter skulle alle Slægter prise mig salig,
fordi den mægtige har gjort store Ting imod mig. Og hans Navn er helligt;
50 ale neustále se slitovává nad těmi, kteří ho ctí v kterékoliv době.
og hans Barmhjertighed varer fra Slægt til Slægt over dem, som frygte ham.
51 Vztahuje svoji mocnou ruku, aby mařil plány pyšných,
Han har øvet Vælde med sin Arm; han har adspredt dem, som ere hovmodige i deres Hjertes Tanke.
52 aby sesazoval mocné z trůnů, pozvedal ponížené,
Han har nedstødt mægtige fra Troner og ophøjet ringe.
53 sytil hladové dobrými věcmi a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
Hungrige har han mættet med gode Gaver, og rige har han sendt tomhændede bort.
54 Ujímá se svého lidu, Izraele, protože slíbil našim otcům,
Han har taget sig af sin Tjener Israel for at ihukomme Barmhjertighed
imod Abraham og hans Sæd til evig Tid, således som han talte til vore Fædre." (aiōn g165)
56 Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Og Maria blev hos hende omtrent tre Måneder, og hun drog til sit Hjem igen.
57 Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn.
Men for Elisabeth fuldkommedes Tiden til, at hun skulde føde, og hun fødte en Søn.
58 Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil.
Og hendes Naboer og Slægtninge hørte, at Herren havde gjort sin Barmhjertighed stor imod hende, og de glædede sig med hende.
59 Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš.
Og det skete på den ottende Dag, da kom de for at omskære Barnet; og de vilde kalde det Sakarias efter Faderens Navn.
60 Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan.
Og hans Moder svarede og sagde: "Nej, han skal kaldes Johannes."
61 Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“
Og de sagde til hende: "Der er ingen i din Slægt, som kaldes med dette Navn."
62 Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec.
Men de gjorde Tegn til hans Fader om, hvad han vilde, det skulde kaldes.
63 Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“
Og han forlangte en Tavle og skrev disse Ord: "Johannes er hans Navn." Og de undrede sig alle.
64 A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu.
Men straks oplodes hans Mund og hans Tunge, og han talte og priste Gud.
65 Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách.
Og der kom en Frygt over alle, som boede omkring dem, og alt dette rygtedes over hele Judæas Bjergegn.
66 Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc.
Og alle, som hørte det, lagde sig det på Hjerte og sagde: "Hvad mon der skal blive af dette Barn?" Thi Herrens Hånd var med ham.
67 Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:
Og Sakarias, hans Fader, blev fyldt med den Helligånd, og han profeterede og sagde:
68 „Chvála Pánu, Bohu Izraele, že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
"Lovet være Herren, Israels Gud! thi han har besøgt og forløst sit Folk
69 Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
og har oprejst os et Frelsens Horn" i sin Tjener Davids Hus,
således som han talte ved sine hellige Profeters Mund fra fordums Tid, (aiōn g165)
71 Ten nás vytrhne z rukou nepřátel a všech, kteří nás nenávidí.
en Frelse fra vore Fjender og fra alle deres Hånd, som hade os,
72 Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům a ke své smlouvě s nimi.
for at gøre Barmhjertighed imod vore Fædre og ihukomme sin hellige Pagt,
73 Vždyť se zavázal Abrahamovi, že jednou budeme sloužit Bohu po celý život, zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni. A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího. Připravíš cestu Božímu Synu: Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit a odpustit jim všechna provinění. V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky. Slunce spásy již vychází,
den Ed, som han svor vor Fader Abraham, at han vilde give os,
at vi, friede fra vore Fjenders Hånd, skulde tjene ham uden Frygt,
i Hellighed og Retfærdighed for hans Åsyn, alle vore Dage.
Men også du, Barnlille! skal kaldes den Højestes Profet; thi du skal gå foran for Herrens Åsyn for at berede hans Veje,
for at give hans Folk Erkendelse af Frelse ved deres Synders Forladelse,
for vor Guds inderlige Barmhjertigheds Skyld, ved hvilken Lyset fra det høje har besøgt os
79 aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti, a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“
for at skinne for dem, som sidde i Mørke og i Dødens Skygge, for at lede vore Fødder ind på Fredens Vej,"
80 Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.
Men Barnet voksede og blev styrket i Ånden; og han var i Ørkenerne indtil den Dag, da han trådte frem for Israel.
