Zachariáš 4

1 Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého.

E tornou o anjo que falava comigo, e me despertou, como a um homem que se desperta do seu sono,

2 I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho.

E me disse: Que vês? E eu disse: Olho, e eis que vejo um castiçal todo de ouro, e um vaso de azeite sobre a sua cabeça, e as suas sete lâmpadas nela; e cada lâmpada que estava na sua cabeça tinha sete canudos.

3 A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho.

E, por cima dele, duas oliveiras, uma à direita do vaso de azeite, e outra à sua esquerda.

4 Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj?

E respondi, e disse ao anjo que falava comigo, dizendo: Senhor meu, que é isto?

5 A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

Então respondeu o anjo que falava comigo, e me disse: Não sabes tu o que isto é? E eu disse: Não, Senhor meu

6 Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.

E respondeu, e me falou, dizendo: Esta é a palavra do Senhor a Zorobabel, dizendo: Não por força nem por violência, mas sim pelo meu espírito, diz o Senhor dos exércitos.

7 Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním: Milost, milost jemu.

Quem és tu, ó monte grande? diante de Zorobabel serás feito uma campina; porque ele produzirá a primeira pedra com algazarras: Graça, graça a ela.

8 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

E a palavra do Senhor veio mais a mim, dizendo:

9 Ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám.

As mãos de Zorobabel tem fundado esta casa, também as suas mãos a acabarão, para que saibais que o Senhor dos exércitos me enviou a vós.

10 Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi?

Porque, quem despreza o dia das coisas pequenas? pois aqueles sete se alegrarão, vendo o prumo na mão de Zorobabel: esses são os olhos do Senhor, que discorrem por toda a terra.

11 Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho?

Respondi mais, e disse-lhe: Que são as duas oliveiras à direita do castiçal e à sua esquerda?

12 Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato?

E, respondendo-lhe outra vez, disse: Que são aqueles dois raminhos das oliveiras, que estão junto aos dois tubos de ouro, e que vertem de si ouro?

13 I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

E ele me falou, dizendo: Não sabes tu o que isto é? E eu disse: Não, Senhor meu.

14 Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.

Então ele disse: Estes são dois ramos de óleo, que estão diante do Senhor de toda a terra.