Žalmy 88

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Senhor Deus da minha salvação, diante de ti tenho clamado de dia e de noite.

2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Chegue a minha oração perante a tua face, inclina os teus ouvidos ao meu clamor;

3 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)

Porque a minha alma está cheia de angústias, e a minha vida se aproxima da sepultura. (Sheol h7585)

4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Estou contado com aqueles que descem ao abismo: estou como homem sem forças,

5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Apartado entre os mortos, como os feridos de morte que jazem na sepultura, dos quais te não lembras mais, e estão cortados da tua mão.

6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

puseste-me no abismo mais profundo, em trevas e nas profundezas.

7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)

Sobre mim pesa o teu furor: tu me afligiste com todas as tuas ondas (Selah)

8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Alongaste de mim os meus conhecidos, puseste-me em extrema abominação para com eles: estou fechado, e não posso sair.

9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

A minha vista desmaia por causa da aflição: Senhor, tenho clamado a ti todo o dia, tenho estendido para ti as minhas mãos.

10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)

Mostrarás tu maravilhas aos mortos, ou os mortos se levantarão e te louvarão? (Selah)

11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Será anunciada a tua benignidade na sepultura, ou a tua fidelidade na perdição?

12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Saber-se-ão as tuas maravilhas nas trevas, e a tua justiça na terra do esquecimento?

13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Eu, porém, Senhor, tenho clamado a ti, e de madrugada te esperará a minha oração.

14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Senhor, porque rejeitas a minha alma? porque escondes de mim a tua face?

15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Estou aflito, e prestes tenho estado a morrer desde a minha mocidade: enquanto sofro os teus terrores, estou distraído.

16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

A tua ardente indignação sobre mim vai passando: os teus terrores me tem retalhado.

17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.

Eles me rodeiam todo o dia como água; eles juntos me sitiam.

18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.

Desviaste para longe de mim amigos e companheiros, e os meus conhecidos estão em trevas.