Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Bože! ti si Bog moj, k tebi ranim, žedna je tebe duša moja, za tobom èezne tijelo moje u zemlji suhoj, žednoj i bezvodnoj.

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Tako bih te ugledao u svetinji, da bih vidio silu tvoju i slavu tvoju.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Jer je dobrota tvoja bolja od života. Usta bi moja hvalila tebe;

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Tako bih te blagosiljao za života svoga, u ime tvoje podigao bih ruke svoje.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Kao salom i uljem nasitila bi se duša moja, i radosnijem glasom hvalila bi te usta moja.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Kad te se sjeæam na postelji, sve noæne straže razmišljam o tebi.

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Jer si ti pomoæ moja, i u sjenu krila tvojih veselim se.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Duša se moja prilijepila za tebe, desnica tvoja drži me.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Koji traže pogibao duši mojoj, oni æe otiæi pod zemlju.

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

Izginuæe od maèa, i dopašæe lisicama.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

A car æe se veseliti o Bogu, hvaliæe se svaki koji se kune njim, kad se zatisnu usta onima koji govore laž.