Žalmy 55

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

Usliši, Bože, molitvu moju, i nemoj se sakriti od moljenja mojega.

2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

Pazi, i saslušaj me; cvilim u jadu svom i uzdišem

3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

Od vike neprijateljske i od dosade bezbožnièke; jer dižu na me zlo, i u gnjevu gone me.

4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

Srce je moje uzdrktalo u meni, i strah smrtni popade me;

5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

Strah i trepet doðe na me, i groza poduze me.

6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

I rekoh: ko bi mi dao krila golubinja? ja bih odleteo i poèinuo;

7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

Daleko bih pobjegao, i nastanio se u pustinji.

8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

Pohitao bih da uteèem od vihora i od bure.

9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

Porazi, Gospode, i razdijeli jezike njihove, jer vidim nasilje i svaðu u gradu;

10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

Danju i noæu to hodi po zidovima njegovijem; zloèinstvo je i muka posred njega.

11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

Usred njega je pogibao, s ulice njegove ne odlazi prijevara i lukavstvo.

12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

Jer ne ruži me neprijatelj moj, to bih podnio; ne ustaje na me javni nenavidnik, od njega bih se sakrio.

13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

Nego ti koji si mi bio to što ja sam, drug moj i znanac moj.

14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

S kojim mi bješe radost dijeliti tajnu, i u dom Božji hodih kroz sabor narodni.

15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

Neka ih ugrabi smrt, neka živi siðu u pakao, jer je zloèinstvo u stanu njihovu i u njima. (Sheol h7585)

16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

Ja Boga prizivljem, i Gospod æe me spasti.

17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

Veèerom i jutrom i u podne tužim i uzdišem, i èuæe glas moj;

18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

Uèiniæe, te æe duša moja biti mirna od onijeh koji napadaju na me, jer ih mnogo imam.

19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

Da usliši, i ukroti ih Bog, koji živi od vijeka; jer se ne mijenjaju i ne boje se Boga.

20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Dižu ruke svoje na one koji su s njima u miru, i raskidaju svoju družbu.

21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Usta su im meka kao maslo, a na srcu im je rat. Rijeèi su im blaže od ulja, ali su goli maèevi.

22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

Stavi na Gospoda breme svoje, i on æe te potkrijepiti. Neæe dati dovijeka pravedniku da posrne.

23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

Ti æeš ih, Bože, svaliti u jamu pogibli; krvopije i lukavi neæe sastaviti polovine dana svojih. A ja se u tebe uzdam.