Žalmy 50

1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

Bog nad bogovima, Gospod, govori, i doziva zemlju od istoka sunèanoga do zapada.

2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

Sa Siona, koji je vrh krasote, javlja se Bog.

3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

Ide Bog naš, i ne muèi; pred njim je oganj koji proždire, oko njega je bura velika.

4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

Doziva nebo ozgo i zemlju, da sudi narodu svojemu:

5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

“Skupite mi svece moje, koji su uèinili sa mnom zavjet na žrtvi.

6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)

I nebesa oglasiše pravdu njegovu, jer je taj sudija Bog.)

7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Slušaj, narode moj, što æu ti kazati, Izrailju, što æu ti javiti. Ja sam Bog, Bog tvoj.

8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Neæu te za žrtve tvoje karati; tvoje žrtve paljenice svagda su preda mnom.

9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Ne treba mi uzimati teleta iz doma tvojega, ni jariæa iz torova tvojih.

10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Jer je moje sve gorsko zvijerje, i stoka po planinama na tisuæe.

11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Znam sve ptice po gorama, i krasota poljska preda mnom je.

12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Da ogladnim, ne bih tebi rekao, jer je moja vasiljena i sve što je u njoj.

13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Zar ja jedem meso volujsko, ili krv jareæu pijem?

14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

Prinesi Bogu hvalu na žrtvu, i izvršuj višnjemu zavjete svoje.

15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Prizovi me u nevolji svojoj, izbaviæu te, i ti me proslavi.”

16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

A bezbožniku reèe Bog: zašto kazuješ uredbe moje i nosiš zavjet moj u ustima svojima?

17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

A sam mrziš na nauku, i rijeèi moje bacaš za leða.

18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Kad vidiš lupeža, pristaješ s njim, i s preljuboèincima imaš dijel.

19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usta si svoja pustio da govore zlo, i jezik tvoj plete prijevare.

20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

Sjediš i govoriš na brata svojega, sina matere svoje opadaš.

21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Ti si to èinio, ja muèah, a ti pomisli da sam ja kao ti. Oblièiæu te, metnuæu ti pred oèi grijehe tvoje.

22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Razumijte ovo koji zaboravljate Boga! inaèe æu zgrabiti, pa neæe niko izbaviti.

23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

Onaj mene poštuje koji prinosi hvalu na žrtvu i koji je putem na opazu. Ja æu mu pokazati spasenje Božije.