Žalmy 35

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Pleiteia, Senhor, com aqueles que pleiteiam comigo: peleja contra os que pelejam contra mim.

2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Pega do escudo e da rodela, e levanta-te em minha ajuda.

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

Tira da lança e obstroi o caminho aos que me perseguem; dize à minha alma: Eu sou a tua salvação.

4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Sejam confundidos e envergonhados os que buscam a minha vida: voltem atráz e envergonhem-se os que contra mim tentam mal.

5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Sejam como moinho perante o vento, o anjo do Senhor os faça fugir.

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Seja o seu caminho tenebroso e escorregadio, e o anjo do Senhor os persiga.

7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Porque sem causa encobriram de mim a rede na cova, a qual sem razão cavaram para a minha alma.

8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Sobrevenha-lhe destruição sem o saber, e prenda-o a rede que ocultou; caia ele nessa mesma destruição.

9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

E a minha alma se alegrará no Senhor; alegrar-se-á na sua salvação.

10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

Todos os meus ossos dirão: Senhor, quem é como tu, que livras o pobre daquele que é mais forte do que ele? sim, o pobre e o necessitado daquele que o rouba.

11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

Falsas testemunhas se levantaram: depuzeram contra mim coisas que eu não sabia.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

Tornaram-me o mal pelo bem, roubando a minha alma.

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

Mas, quanto a mim, quando estavam enfermos, o meu vestido era o saco; humilhava a minha alma com o jejum, e a minha oração voltava para o meu seio.

14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

Portava-me como se ele fôra meu irmão ou amigo; andava lamentando e muito encurvado, como quem chora por sua mãe.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

Mas eles com a minha adversidade se alegravam e se congregavam: os objetos se congregavam contra mim, e eu não o sabia; rasgavam-me, e não cessavam.

16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Como hipócritas zombadores nas festas, rangiam os dentes contra mim.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Senhor, até quando verás isto? resgata a minha alma das suas assolações, e a minha predileta dos leões,

18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

Louvar-te-ei na grande congregação: entre muitíssimo povo te celebrarei.

19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Não se alegrem os meus inimigos de mim sem razão, nem acenem com os olhos aqueles que me aborrecem sem causa.

20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Pois não falam de paz; antes projetam enganar os quietos da terra.

21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Abrem a boca de par em par contra mim, e dizem: Ólá, Ólá! os nossos olhos o viram.

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Tu, Senhor, o tens visto, não te cales: Senhor, não te alongues de mim;

23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Desperta e acorda para o meu julgamento, para a minha causa, Deus meu, e Senhor meu.

24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Julga-me segundo a tua justiça, Senhor Deus meu, e não deixes que se alegrem de mim.

25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Não digam em seus corações: Eia, sus, alma nossa: não digam: Nós o havemos devorado.

26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Envergonhem-se e confundam-se à uma os que se alegram com o meu mal; vistam-se de vergonha e de confusão os que se engrandecem contra mim.

27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Cantem e alegrem-se os que amam a minha justiça, e digam continuamente: O Senhor seja engrandecido, o qual ama a prosperidade do seu servo.

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

E assim a minha língua falará da tua justiça e do teu louvor todo o dia.